U dědy a babičky

22. května 2012 v 11:04 | Poutníci časem |  Ze života

Říká se, že prarodiče své děti vychovávají a prarodiče svá vnoučata rozmazlují. Ovšem může nastat i opačná situace, a to tehdy, když se prarodiče na svou roli babičky či dědečka ještě zdaleka necítí. Cílem obou skupin by mělo být najít kompromis a stát se skutečně dobrým prarodičem. Přední čeští odborníci nám poradí, jak na to.

V poslední době se tvrdí, že řada lidí si dovede vychutnat až dětství svých vnuků, ne dětství svých dětí. "Je to pochopitelné," tvrdí socioložka Jana Dufková. "Rodič se snaží všechno stihnout a má spoustu povinností. Oproti tomu prarodič, zvlášť je-li již v důchodu, je ten, kdo nemusí hlídat hodiny, aby stačil nakoupit a uklidit, ale naopak si může s vnoučkem hrát s vědomím, že si prostě hraje, ne s vědomím, že za pět minut musí skončit, protože má jinou práci."
Proto také podle Jany Dufkové mají starší lidé a děti k sobě blízko. "Souvisí to s tím, co už jsem nastínila. Střední generace je vytížena všedními záležitostmi a vyděláváním peněz, ale dětství je v mnohém podobné stáří - nikam nespěchá, může určitou aktivitu vykonávat z čiré radosti a tím si ji skutečně vychutnat."
"Rodiče pracují a mají starosti o rodinu a její zabezpečení. Logicky pak mají méně času na dítě, jsou nervóznější… Naopak prarodiče mohou mít více času, relativně i více pohody a klidu, a právě to je jejich priorita…," opakuje stejné pravidlo psycholožka Marcela Süsslandová.
Kompetence se nesmějí překračovat
Podle psychologických výzkumů kontakt prarodičů s vnoučaty dětem velmi prospívá. "Tam, kde mají rodiče vysoké nároky a jsou přísní, může být dítě pod tlakem a často nachází pochopení u prarodičů, kteří s ním, jak se říká, »drží basu«," říká PhDr. Karel Humhal. Pozor však na hranice.
"Prarodiče mohou poradit, pomoci, ale vždy pouze v rámci nezasahování a nevměšování se do kompetencí rodičů," varuje psycholožka PhDr. Marcela Süsslandová. A známý český psychiatr Jan Cimický dodává: "Strašně důležité je uvědomit si, že děti dospěly, vylétají z hnízda a vytvářejí rodinu, a to podle svých představ a nikoli podle iluzí, představ, přání a tužeb svých rodičů. Tady musí být pupeční šňůra přeříznuta a vlastní zkušenost, byť bude bolestná, si musí mladí udělat sami!"
Neradit, prosím!
Jan Cimický je přesvědčen, že rodiče dospělých dětí si musí uvědomit, že jakákoli dobrá rada je naprosto nepřijatelná.
"Názory starších a mladých mohou být často protichůdné a jako v každém soužití, i tady záleží hodně na dohodě, domluvě, kompromisu," doplňuje jej PhDr. Marcela Süsslandová.
Kdo by měl ustoupit? "Pokud se jedná o výchovu dítěte, měly by být upřednostněny názory rodičů, protože oni jsou zodpovědní za výchovu vlastního potomka," je pevně přesvědčena.
Časopis Generace

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama