Pár vtipů a anekdot

18. listopadu 2011 v 11:35 | z internetu |  Vtipy a něco pro zasmání
Jedné noci dorazil kluk se svou dívkou k ní domů. U vstupních dveří se začnou líbat na dobrou noc a mladík začne být pomalu vzrušený. Opře se dlaní o zeď, usměje se na ní a povídá: "Miláčku, co kdybys mi ho vykouřila ?" Ona zděšeně odpovídá: "Zbláznil ses ? Rodiče nás uvidí !" "Ale prosim tě! V tuhle hodinu?" Zubí se na ni. "Ne, prosim tě. Dovedeš si představit, co by se stalo, kdyby nás přistihli ?" "Ale jdi ! Nikdo tu není, vaši už spí..." "Ani náhodou, je to moc nebezpečné !" "Prosím, prosím...moc tě miluji !" "Taky tě miluji, ale teď nemohu !" "Jasně, že můžeš. Prosim..." "Ne,fakt nemohu." "Moc prosím." Najednou se na schodech rozsvítí světlo a objeví se její mladší sestra v pyžamu s rozcuchanou hlavou a rozespalym hlasem povídá: "Taťka říká, že už ho mas vykouřit, nebo to mám udělat já. A máma vzkazuje, že kdyby bylo třeba, tak to udělá klidně sama. Jen ať už proboha dá pryč ruku z toho zvonku !!"

Potkají se dvě sousedky: "Snad nejsi nemocná?" "Jak tě to napadlo?" "Viděla jsem od tebe ráno odcházet toho mladého doktora." "No a já jsem nedávno od tebe viděla odcházet ráno mladého důstojníka a taky se tě neptám, jestli bude válka."
Neprosím o zázrak - Pane, nýbrž o sílu pro všední den.

Nauč mne umění malých kroků.

Učiň mne důvtipným a vynalézavým, učiň mne jistým, abych si uměl správně rozdělit čas.

Daruj mi jemný postřeh, abych pochopil, co je prvořadé a co druhořadé.

Prosím o sílu pro kázeň a míru, abych životem jen neproklouzával, ale abych si běh dne rozumně rozdělil, abych si všiml záblesků světla a výšin a abych si alespoň tu a tam našel čas pro kulturní prožitek.

Dej mi poznat, že blouznění, ať o minulosti nebo budoucnosti, nepomáhá dál.

Pomoz mi, abych to nejbližší činil co nejlépe a nynější chvíli poznal jako nejdůležitější.

Ochraň mne před naivní vírou, že v životě musí jít všechno hladce.

Daruj mi střízlivé poznání, že těžkosti, porážky, neúspěchy a zvraty jsou samozřejmým doplňkem života, kterým rosteme a zrajeme.

Připomeň mi, že srdce často stávkuje proti rozumu.

Pošli mi v pravou chvíli někoho, kdo má odvahu říci mi pravdu v lásce.

Dej mi denní chléb pro tělo a duši, projev tvé lásky, přátelskou ozvěnu a alespoň občas prožitek, že mne někdo potřebuje.

Vím, že se mnohé problémy vyřeší tím, že se nic nedělá, dej mi, abych uměl čekat.

Chtěl bych také tebe a jiné nechat vymluvit. Nejdůležitější věci si člověk neříká sám sobě, jsou mu řečeny.

Víš, jak velice potřebujeme přátelství.

Dej, abych této nejkrásnější, nejobtížnější, nejriskantnější a nejjemnější věci života dorostl.

Propůjč mi nutné vnuknutí, abych ve správném okamžiku odevzdal balíček dobra, se slovy nebo bez nich, na správném místě.

Ochraňuj mne před strachem, že bych mohl zmeškat život. Nedávej mi, co si přeji, ale co potřebuji.

Nauč mne umění malých kroků.

Amen


ANTOINE DE SAINT-EXUPÉRY
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama