Říjen 2011

Tomio Okamura

26. října 2011 v 12:10 Ze života
Vážení spoluobčané, naštvěte se!
Lidé z nižší a střední vrstvy na celé planetě mají plné zuby svých politiků,
vlád. Mají vztek na bankéře a finančníky. Na politiky. Na své vlády.
Rozhořčení se stupňuje. V čem je problém?
Tvrdím, že v odpovědnosti. Problém dneška i minulosti je stále v tom, že za
zlo jedněch, pyká slušnější většina. Bohatí bohatnou a chudí chudnou, aniž
by to mělo nějakou ekonomickou logiku. Na báchorky, že každý, kdo pracuje má
stejnou šanci zbohatnout už nikdo dnes neuvěří. Často je tomu přece
aopak - talentovaným a kvalitním lidem se hází klacky pod nohy, protože
ohrožují ty neschopné, přesněji všehoschopné.
Miliardáři mají nižší daně než střední třída. A proč? Protože slevu mohou
zaplatit. Co asi může nabídnout ministru financí kominík nebo prodavačka ze
supermarketu?
To páni Bakala, Roman, Charouz už vědí, že miliardy nejsou zadarmo.
Co dokáže odpovědnost a v čem je problém Představte si, že bychom v autě
překročili rychlost o deset
kilometrů, předjeli bychom v nebezpečném úseku nebo bychom třeba jeli na
červenou - představme si, že ve voze instalovaná GPS to zaznamená a ihned
automaticky nám vzdálený registr pokut strhne z účtu deset tisíc.
Kolik z nás by tu rychlost překročilo? S vědomím okamžitého postihu. Pravím,
že v podstatě nikdo. Ubylo by nehod? Zvýšila by se bezpečnost na silnici?
Jistěže. Proč to už není v praxi, přestože je takové řešení jednoduché a v
kontextu
stávajícího stavu i levně proveditelné? Protože to přeci nikdo nechce.
Jistě, tváříme se, že nechceme nehody, ale daleko
více nechceme být postiženi za to, že často a rádi porušujeme nejen
předpisy, ale hlavně rádi někteří z nás jezdíme riskantně.
To, že tady máme ekonomickou krizi je dané jen tím, že nikdo odpovědný nebyl
dostatečně odpovědný. Američtí finančníci obchodovali s bezcennými
hypotékami jako by byly tesané v diamantech a z bezcenných obchodů brali
provize a odměny, že nestačili kupovat jachty a trysková letadla.
Řecká krize není ničím jiným než odhalením skutečného stavu ekonomiky země,
kde se léta podvádělo - a to všude. Řecká vláda podváděla při zavádění
eura,kdy falšovala ekonomické údaje podstatné pro vstup do eurozóny, firmy
a občané podváděli a podvádějí dodnes - daně tu prakticky neplatí nikdo.
V České republice se dnes a denně dozvídáme jak ten či onen bezostyšně
rozkrádal veřejný majetek. Jak ten či onen politik nebo vláda ten majetek
rozdávali, ničili, znehodnocovali. Naštěstí v neštěstí jak peněz ubývá,
naštvaných lidí přibývá a čas, kdy odpovědní budou odpovědní je na spadnutí.
Přišel čas, kdy lidé budou stále více křičet a žádat odpovědnost po všech,
kdo je denně okrádají a podvádějí.
To, že to je dosud beztrestně možné, za to nesou odpovědnost také další
odpovědní - policisté, státní zástupci, soudci.
Když už jsem u těch policistů a žalobců...
Je tu evergreen - rasista Bátora. MFD minulý týden zmínila tři jeho trestní
oznámení, které byly zamítnuty jako neodůvodněné. Podal prý neúspěšně
oznámení pro pomluvu, že je fašista, neonacista nebo taky, že prý volal po
odsunu
Cikánů.
Člověk by řekl - a sakra, tak ten Bátora je vážně rasistický nácek.
Dospěla k tomu i naše policie, když rozhodla, že tvrzení novinářů, politiků
a dalších jsou pravdivá.
Jenže všechno je jinak - žalobci a policisté trestní oznámení zamítli nikoli
proto, že by pan Bátora skutečně byl nacista, fašista, cikáno a židobijec.
Ne, zamítli je, protože tvrzení blogera, poslankyně či novinářů, že je
takové extrémistické hovado, ho nijak nepoškozuje a tak to nesplňuje znaky
trestného činu.
Jinými slovy - to, že by pan Bátora byl extrémista a jemu podobný živel se
neprokázalo, ale říkat a psát se to o něm může. Znamená to, že v naší zemi
můžeme na základě falešných obvinění vyvolávat hysterii a ničit lidem
profesní kariéru a ničit jim pověst i osobní život.
Připomeňme, že to, co před lety říkali třeba lidé z té extrémistické Národní
strany o nebezpečích plynoucích z příliš tolerantního multikulturalismu nebo
z benevolence ke kriminalitě i příživnictví etnických minorit, dnes už
opakují
premiér i pan Kocáb. Pokud vím, Národní strana byla extrémní ne názory, ale
spíš okruhem některých příznivců zamilovaných do Hitlera a podobné sebranky.
Jenže obdiv k nacistům šel vypozorovat u pobočníka premiéra Topolánka
Dalíka a u pana Topolánka, minimálně občasnou inspirací nacistickou
terminologií.
Myslím zcela vážně, že navzdory tomu, nacista ani extrémista není ani jeden.
Pokud by měli jít z veřejného života, tak za jiné poklesky. Jenže - co je
dovoleno bohovi, není dovoleno volovi.
Právě dnes jedu na Zlínsko ptát se pana krajského policejního ředitele a
krajského státního zástupce, jak je možné, že banda zlodějů aut ze Slovenska
už léta jezdí krást do pohraničí jako do samoobsluhy. Všichni je znají
jménem, vědí kde bydlí a vědí, co kde ukradli. Přesto jejich loupení dodnes
nikdo neudělal přítrž. (starosta Březové pod Lopeníkem má lupiče dokonce
nafilmované na obecních kamerách).
Stát ve všech zmíněných případech ukazuje stále to samé, že když budeme
lhát,krást a ničit život druhých, ale budeme na "správném břehu", nic nás to
stát nebude - odpovědnost za to neponeseme my a nenese ji ani stát. A škody
uhradí
občan.
Pohněme se Martin Roman, exšéf ČEZ, aktuální symbol korupčního propojení
byznysu s politikou napříč politickými stranami říká, že "jeden člověk
nemůže pohnout celou mašinérií". Lže jako obvykle. On spolu se svými kumpány
to
dokazoval několik let. Pravda, byli to lidé "tam seshora". Ti všichni o jeho
propojení a kšeftech věděli od prvopočátku. Už pár let to bylo veřejné
tajemství, o kterém mluvili poslanci, novináři, lidé diskutující na
internetu. Jediný, kdo si toho nevšiml byla policie, státní zástupci a BIS.
Všichni placení z veřejných peněz a ze zákona odpovědní za to, aby právě
podobná podezření šetřili. Schválně kolik z nich zvedlo zadek a něco
vyšetřilo?
Museli přijít Švýcaři, rozkrýt tunely kolem Mostecké uhelné a teprve pak se
najednou ze snu probudil premiér Nečas. Druhá věčně spící panna v našem
vládním ansámblu.
Nic není bez naděje. I my dole něco zmůžeme. Někdo chytřejší napsal: "Když
se rozhýbe
spodní vrstva, vršek spadne".
Vážení občané, nenechme neodpovědné v domnění, že jejich neodpovědnost je
věčná.
Vážení občané - naštvěte se.
Slušní lidé - ozývejte se.
Přestaňte volit zloděje.
Kandidujte a spravujte věci veřejné. Bez Vás, slušné mlčící většiny, změna
nikdy nepřijde.

Tomio Okamura

Učte pravdu děti

22. října 2011 v 11:37
Učte své děti, že ke štěstí nepotřebují nic vnějšího - žádného člověka, žádné místo, žádnou věc - neboť opravdové štěstí najdou ve své duši. Učte je, že jsou soběstační. Učte je to a dáte jim dobrou školu.

Učte své děti, že neúspěch je fikce, že každá snaha je úspěch, že každé úsilí dosahuje vítězství. Učte je to a dáte jim dobrou školu.

Učte své děti, že jsou v hlubokém spojení se všemi lidmi a že nejsou nikdy odděleny od Boha. Učte je to a dáte jim dobrou školu.

Učte své děti, že žijí ve světě nesmírné hojnosti, ve kterém je dostatek pro všechny. Učte je, že největší štěstí spočívá v dávání, nikoliv hromadění věcí. Učte je to a dáte jim dobrou školu.

Učte své děti, že mohou žít důstojným životem, aniž něco musejí dělat a aniž něčím musejí být, učte je, že s nikým nemusejí soutěžit, neboť Bůh dává své požehnání všem. Učte je to a dáte jim dobrou školu.

Učte své děti, že nikdy nebudou souzeny, že se nemusejí bát něco zkazit a že se nemusejí snažit být "lepší", aby si zasloužili lásku Boží. Učte je to a dáte jim dobrou školu.

Učte své děti, že důsledky a trest nejsou totéž, že smrt neexistuje a že Bůh nikdy nikoho neodsoudí. Učte je to a dáte jim dobrou školu.

Učte své děti, že láska si neklade žádné podmínky, že nemusejí mít strach, že je přestanete milovat a že jejich vlastní láska je ten největší dar, jaký mohou dát světu. Učte je to a dáte jim dobrou školu.

Učte své děti, že být jiný, neznamená být lepší, učte je nepovyšovat se nad druhé a přijímat lidi takové, jací jsou. Učte je to a dáte jim dobrou školu.

Učte své děti, že neexistuje nic, co nemohou dělat, že víru v nevědomost lze odstranit a že nikdo nepotřebuje nic, než si uvědomit, čím opravdu je. Učte je to a dáte jim dobrou školu.

Tohle všechno je učte svými činy, nikoli pouhými slovy. Neboť děti napodobují to, co děláte a stanou se tím, čím jste vy.

Jděte a učte tyto pravdy své nejen své děti, ale všechny lidi a všechny národy. Neboť všichni lidé jsou vaše děti a všechny národy jsou vaším domovem, když se vydáte na cestu k dokonalosti.

Je na čase ukázat světu nádhernou vizi, vizi všech lidí, kteří opravdu hledali, kteří opravdu milovali a kteří si uvědomovali jednotu Života.

Jakmile si to uvědomíte, nikdy nebudete spokojeni s ničím menším. Jakmile to jednou ucítíte, budete to chtít sdílet se všemi, které milujete.

Neboť tohle je Realita, a ta je naprosto odlišná od vašich falešných představ

Jak mohou ženy změnit svět

22. října 2011 v 11:35
Není asi v současnosti nikdo, kdo by si nevšiml, že s přírodou není v poslední době něco v pořádku. Nevyzpytatelné počasí a opakující se katastrofy nutí zamyslet se i lidi, kteří by se jinak otázkami tohoto typu vůbec nezabývali. Už dlouho se ozývají hlasy upozorňující na nebezpečí narušování přírodní rovnováhy, ale až donedávna byla jen hrstka těch, kteří byli ochotni jim naslouchat či se jimi dokonce řídit. Teď přichází doba, kdy si budeme muset, ať chceme, či nechceme, začít Matky Země všímat všichni. Problém je v tom, že jsme nechali situaci zajít příliš daleko a není moc času na nápravu.

Léta kořistnického a dobyvačného přístupu Zemi vážně narušila. Celé generace vnímaly Zemi pouze jako zdroj bohatství a uspokojení svých potřeb a naprosto samozřejmě si braly vše, co si myslely, že potřebují ke svému životu. Schválně píšu "co si myslely, že potřebují", nikoli "co potřebovaly". Bohužel toto drancování naprosto samozřejmě a suverénně pokračuje. My všichni k němu tiše dáváme souhlas. A stejně jako dřív ani dnes určité zájmové skupiny neváhají kvůli uspokojení svých zájmů vyvolávat konflikty a dopouštět se násilí.

Problém je ale v tom, že počet lidí na Zemi za posledních několik desetiletí rapidně stoupl. Pro srovnání: kolem roku 1000 př. n.l. bylo na Zemi asi 80 milionů lidí, počátkem letopočtu 250 milionů, v roce 1650 asi 500 milionů, v roce 1830 cca 1 miliarda, v roce 1930 2 miliardy a dnes je to přes 6 miliard. 6 miliard lidí, kteří svými myšlenkami a činy ovlivňují život na Matce Zemi!

Často slyším od lidí argumenty, že přece násilí a válečné konflikty byly vždycky a že dnešní doba není v tomto směru jiná. Jenomže JE jiná. Nejenom kvůli technice, díky které mají lidské činy mnohem větší dopad a sílu, ale také kvůli množství lidí, kteří v současné době na planetě Zemi žijí, mají své potřeby a sdílí spolu určité myšlenkové vzory, představy o životě, životní styl. Všechno, co děláme, co tvoříme, co si myslíme, má tedy mnohem větší sílu než dřív a mnohem rychleji se to zhmotňuje. A když sečteme to, co děláme vědomě, s tím, co děláme nevědomě, není divu, že velmi rychle a citelně zakoušíme výsledky toho, co jsme způsobili.

Dříve lidem leccos prošlo a nemuseli vždy hned na vlastní kůži pocítit důsledky toho, co způsobili. Dnes je to ale jiné. Už nám neprojde vůbec nic. Nemůžeme si dovolit tvářit se, že netušíme, co děláme a jaký mají naše myšlenky, emoce a činy dopad. Navíc nás tlačí čas, protože přírodní rovnováha na Zemi už je vážně narušena.

Souhlasím s proroctvími, která říkají, že Zemi můžou zachránit ženy, potažmo ženská energie. Ne, není třeba vyjít do ulic, není třeba tlačit se hned do vedoucích funkcí, do politiky. Existuje mnoho velmi účinných nástrojů, které mohou ženy k proměně světa použít, aniž by opustily svůj domov, své obvyklé prostředí. Pokusila jsem se nastínit alespoň některé z nich:
  • Děkujte neustále za to, že vám Matka Země poskytuje dostatek jídla pro vás i vaše děti. Děkujte, když nakupujete, když vaříte, dáváte na stůl, když jíte. Vaše myšlenky vděčnosti budou zpátky energeticky sytit Matku Zemi. Veďte k tomu i své děti. Nelze pouze brát, je třeba Zemi také něco vrátit. Kromě patřičné péče, kterou bychom měli Zemi věnovat, by to měla být i naše úcta a vděčnost.
  • Važte si vody. Je posvátná. Máme tendenci ji brát jako něco samozřejmého, obyčejného. Ale voda je výjimečná a nenahraditelná. Bohužel na mnoha místech už se ztrácí, Matka Země ji stahuje zpět, protože si jí nevážíme. Voda je nástrojem pro vytvoření a udržení života, je nosičem, který přenáší vibrace. Naše emoce ovlivňují nejenom vodu v našem těle, v naší sklenici, ale i kvalitu vody na celém světě. Proto promlouvejte k vodě, děkujte jí. Vkládejte do vody pozitivní slova. Dr. Masaru Emoto svými fotografiemi vodních krystalů ukázal světu, jaký vliv mají na vodu např. slova nalepená na nádobu, ve které se nachází. Můžete si vyrobit kartičky se slovy LÁSKA, VDĚČNOST, KRÁSA, ZDRAVÍ, HARMONIE, RADOST... a pokládat na ně nádoby s vodou, můžete třeba svým blízkým vyrobit hrníčky, na kterých budou ta krásná slova napsaná.
  • Chraňte svůj domov a své děti před negativními vibracemi. Mějte odvahu a zabraňte svým dětem hrát agresivní počítačové hry a dívat se na filmy plné násilí. Omezte sledování televizních zpráv. Nepodléhejte argumentům, že je přece nutné vědět, co se děje ve světě. Není. 99% zpráv, které se na vás z televizní obrazovky valí, je pro váš život naprosto nedůležitých. Tím, že všechny ty negativní informace sledujete, nejenom snižujete svou vlastní energii a přidáváte si starosti, ale zároveň nechtěně posilujte existenci všech těchto negativních jevů ve světě. Protože, čím více lidí uvěří, že je to pravda, že je to realita, tím pevněji se daná skutečnost v našem světě zabydlí.
  • Nenechávejte se masírovat reklamou. Nepodléhejte ženským časopisům, které vytvářejí falešný obraz ženství. Vyhýbejte se bulvárním časopisům a pořadům, které parazitují na lidkém neštěstí a přiživují lidskou závist, zlobu a povrchní životní styl.
  • Kupujte co nejvíce výrobky firem, které neničí přírodu a kterým nejde jen o zisk, ale taky o člověka a kvalitu jeho života. Často stereotypně kupujeme určité výrobky a nepřemýšlíme, koho a co svým nákupem podporujeme. Porozhlédněte se trochu mimo svůj obvyklý okruh a nespoléhejte se pouze na reklamní letáky supermarketů, čtěte etikety, hledejte na internetu a zjistíte, že existuje řada výrobků, kterými můžete nahradit ty, které běžně kupujete, např. velmi kvalitní a cenově dostupné ekologické čisticí prostředky a prací prášky české výroby.
  • Zamyslete se nad tím, pro koho a pro co pracujete. O co jde vaší firmě? Jaké má hodnoty? Co vlastně svou každodenní prací podporujete? Pokud to jen trochu půjde, snažte se živit prací, která je pozitivní, prospívá lidem i planetě a nepodporuje lidi v jejich závislostech a negativním konání.
  • Mluvte o tom, jak věci vnímáte a cítíte. Nebojte se mluvit před svými partnery, přáteli, svými nadřízenými. Mluvte se svými dětmi. Nebojte se, co si o vás budou druzí myslet. Nebojte se, že se vám vysmějí. My ženy víme, co je to žít v souladu se životem. Rodíme děti a přejeme si pro ně mír, hojnost a lásku. Nesoutěžíme, nebojujeme, nedrancujeme, nezabíjíme, ale soucítíme, podporujeme, živíme a milujeme. Končí doba, kdy jsme se krčily v koutě ze strachu, že se někdo vysměje naší "ženské logice". Téměř všechny jsme matkami, mnohé z nás jsou učitelkami. Mějme odvahu ukázat dětem jinou cestu - cestu lásky, vzájemné spolupráce a úcty ke všemu živému. Učme je rozlišovat, co je skutečná potřeba a co už je konzum a nenasytná touha.
  • Modlete se, meditujte, vizualizujte, praktikujte ho'oponopono či jiné techniky, které jsou vám vlastní. Snažte se udržet ve svém srdci lásku, snažte udržet svou mysl pozitivní. Je to víc, než se na první pohled zdá.
Věřím, že určitě najdete řadu dalších cest, jak přispět k ozdravění světa. Můžeme udělat samozřejmě mnohem víc. Kdo cítí, že má dostek odhodlání a sil, jistě najde způsob, jak pro životní prostředí a ozdravění naší společnosti pracovat mnohem aktivněji. Ale já věřím, že tak, jak dnes každodenní drobnosti a životní styl 6 miliard lidí vychylují život na planěte Zemi z rovnováhy, může zítra řada jiných každodenních drobností rovnováhu Zemi vrátit.

(c) 2010 Iva Uhlířová (Článek smí být kopírován a dále šířen pouze v neupravené podobě a pokud bude připojeno jméno autorky a aktivní odkaz.)
Zdroj: http://www.silna-zena.cz/

Cesta k duze

3. října 2011 v 15:00 | Převzato |  Ze života
Byla jedna malá holčička a ta měla velmi ráda vše kolem sebe. Nejraději však chodila na mořskou pláž, kde pozorovala šumící vlny, jak vesele dovádí s oblázky a mušličkami.

náhled obrázku


Často se účastnila té hry také. Zachraňovala pomalejší oblázky, aby je vlny opět nezatáhly do moře, skládala je vedle sebe do písku a vytvářela zajímavé obrázky. Vítr jí přitom hladil vlásky a ona se cítila šťastná.
Když ji hra s kamínky a vlnkami přestala bavit, posadila se do zahřátého písku a pozorovala Sluníčko. Takhle vydržela sedět celé hodiny a přitom ji napadala spousta otázek. Časem na všechny otázky dostávala odpovědi: od rodičů, od přátel, od přírody, ...
Pouze jedna otázka zůstávala stále nezodpovězena. Holčičku totiž napadlo: "Co tu vlastně dělám, proč tady na Zemi vlastně jsem?"
A tak tu teď zase sedí, dívá se do zapadajícího Sluníčka a opět se ptá: "Proč tady vlastně jsem?" V tom se Sluníčko úplně ztratí a místo něj holčička uvidí zvláštní modré dveře. Zvláštní jsou tím, že modrá barva plynule přechází od tmavé v dolní části dveří přes všechny odstíny až do téměř bílé v horní části dveří. Jsou fascinující. povšimne si také tří věšáčků vlevo od dveří a zaujme ji zářivý zlatý klíč visící napravo.
V tu chvíli uslyší příjemný hlas, který ji šeptá do ouška: "Tam za těmi dveřmi dostaneš odpověď na svou otázku. JDI! Na věšáčky odlož své šaty, až ti zůstane pouze tvá modrá košilka. Pak uchop oběma rukama klíč a odemkni si. Dál uvidíš sama."
Holčička chvíli váhá, ale touha znát odpověď je větší. Vstane, dojde až ke dveřím. Na první věšáček odloží červený plášť, který měla přehozený přes ramena. Potom svlékne oranžovou zástěrku a pověsí ji na druhý věšáček. Zbývá pouze rozvázat žlutou šňůrku, kterou má jako pásek na modré košilce a přehodit ji přes poslední třetí věšáček. Je to! Splnila první část, teď ještě odemknout dveře. Stojí před nimi, do rozechvělých rukou bere zářící klíč. Otevírá. Jde to lehce. Nakoukne za dveře, protáhne se dovnitř, s rukama za zády se k nim zevnitř přitiskne a zůstane stát. Uvidí bílou mlhu. Stojí, ani se nehne.
Po chvilce opět slyší známý hlas, který ji říká: "STRACH není dobrý rádce, neposlouchej ho. Chceš-li dojít za svým cílem, musíš TY udělat ten první krok. u dveří se nic nedozvíš!" Holčička cítí, že hlas má pravdu. Opatrně zvedá pravou nožku - krok, levou nožku - krok, pravou nožku - krok.
Po třech krocích poklekne, čeká, co se bude dít. Z mlhy k ní přilétají dva andělé. Vezmou ji každý za jednu dlaň a holčička je náhle lehounká jako pírko. Proletí mlhou. V dálce vidí zářící chrám. Andílci ji nesou přímo k němu. Je to vznešená stavba z obrovských sloupů. Všude jsou nádherné sochy antických hrdinů. Co to však ještě slyší? Radostný zpěv a jásot. Čím víc se přibližují k chrámu, přestává holčička vnímat chrám a sochy a začíná vnímat lidičky kolem sebe. Jsou šťastní jako lidé na Zemi, ale něco je na nich jiné. Holčička neví, co to je. Andílci ji přinesli až k samému davu lidí. Jakmile je lidičky spatřili, ztichli. Mírně se poklonili a s úctou sledují, jak andílci vedou holčičku středem chrámu až k samému oltáři.
Cestou se z holčičky stává krásná princezna. Prožívá šťastný pocit pozornosti a jedinečnosti. U oltáře na ni čeká rozzářený mladý princ. Vřele ji k sobě přivine. "Jsem velmi rád, že tě zde mohu přivítat, stejně jako všichni kolem." Princezna poznává známý hlas, který ji cestou doprovázel. "Chtěl bych ti něco ukázat, pojď!" Oba spolu pomaličku vystupují po točitém schodišti až na sluncem ozářený balkon. "Pozorně se rozhlédni a řekni mi, co vidíš. Je to důležité." Princezna do této chvíle nepromluvila ani slovo, pouze prožívala své pocity. nyní se rozhlédla a v dálce uviděla malou modrou kuličku. Zaměřila na ni pozornost. Kulička se náhle začala zvětšovat a princezna v ní poznala Zemi, ze které ji andílci před chviličkou odnesli. Řekla to princi a ten ji pochválil, že je velmi pozorná a dodal.: "Je velmi důležité, aby sis plně uvědomila, že Země je místo, kam nyní patříš a kde máš svůj úkol."
"Ale jaký?!", chtělo se zvolat princezně. Princ ji však položením dlaně na ústa zastavil:"Dřív, než dostaneš odpověď na svou otázku, předám ti něco, co dostane každý, kdo přijde do tohoto chrámu." Zazvonil malým, křišťálovým zvonečkem. na tento pokyn přiletěl anděl a nesl na hedvábném polštářku předmět zakrytý hedvábným šátečkem. Princ polštářek opatrně převzal a stejně opatrně sejmul šáteček.
Ach, ta záře! Na polštářku stříbromodře zářilo nádherné srdíčko. Princ ho uchopil a něžně přiložil na pravou stranu princezniných prsou. Srdíčko splynulo s jejím tělem, jako by tam odjakživa patřilo a ona se celá rozzářila modrým světlem.
V tom okamžiku princezně došlo, co je na těch lidičkách tady tak výjimečné.
VŠICHNI mají zářící modré srdce, všichni jsou zářící modré bytosti.
Proč to jen předtím neviděla? "To ti mohu také zodpovědět," řekl princ. "Vy lidé na Zemi jste se naučili používat ve svém životě daleko více rozhodnutí rozumu než rad svého srdce. Mnozí z vás na své srdce dokonce zapomněli nebo ho nechtějí slyšet. I tobě se to stalo, proto jsi neviděla zářící srdce všech okolo již při příchodu do chrámu. Viděla jsi pouze očima. Nyní však vidíš i srdcem. Vrať se zpět na Zemi a používej ho. Jdi ostatním příkladem, řiď se svými pocity a pravdivě o nich všem říkej. Jedině cesta srdce a pravdy je ta pravá. JDI PO NÍ. Ostatní si všimnou. Neboj, nejsi sama. Je spousta lidí ze Země, kteří již navštívili náš chrám. Stejně jako je, ani tebe už neopustíme. Opustit můžete pouze vy nás."
Něžně princeznu přivinul a zašeptal: "Už víš, co je tvůj úkol na Zemi?"
Princezna pocítila poprvé pravou lásku. "Ano, už vím. Chci jít cestou srdce a pravdy a budu se učit znát své pocity a řídit se jimi." Princ princeznu objal a políbil. "Miluji tě. Nezapomeň, jsem stále s tebou," a dodal "naprav to, co jsi dříve špatně rozhodla pouze rozumem. Připoj k němu i srdce a opět se spolu sejdeme." Polibkem se rozloučili.
Andílci princeznu opět vzali za dlaně a nesli ji k modrým dveřím. cestou se z ní stala opět holčička, která však stále cítila něžné objetí a v uších ji znělo: "Nezapomeň." Při loučení s andílky chtěla opět pokleknout, oni jí v tom však zabránili. "Nyní jsi jednou z nás."
"NEZAPOMENU!", rozhodla se holčička. Radostně vyskočila a běžela po pláži domů.
Už zná odpověď na svoji otázku.


Životní moudra

3. října 2011 v 11:24
Ráda s vámi sdílím moudra....a nebo zajímavé články....tady je 13 životních mouder.........
náhled obrázku



1) Všechno má svou určenou chvíli a veškeré dění má svůj čas.

2) Včera jsem byl chytrý, proto jsem chtěl změnit svět. Dnes jsem moudrý a proto měním sebe.

3) Všechno co se stane, je dobré.

4 ) Když jsme se sem narodili, naučme se tady žít.

5) Jestliže zakřičíte, Váš hlas uslyší ostatní na vzdálenost několika desítek metru. Když však přemýšlíte, Vaše myšlenky obletí celý svět.

6) Teprve až pokácíte poslední strom, až otrávíte poslední řeku, až ulovíte poslední rybu, přijdete na to, že peníze se nedají jíst.

7) Dej někomu rybu a nasytíš jej na den. Nauč ho rybařit a nasytíš jej na celý život.

8) Máš-li plán na 1 rok, zasej rýži. Máš-li plán na 10 let, zasaď stromy. Máš-li plány na celý život, vychovej člověka.

9) Zdraví závisí na harmonii v našich duších.

10) Zasej myšlenku a sklidíš čin. Zasej čin a sklidíš zvyk. Zasej zvyk, sklidíš svůj charakter. A zasej charakter, sklidíš svůj vlastní osud.

11) Život je jako diamant. Tvrdý, ale krásný.

12) Na to, abyste na sobe začali pracovat, není nikdy pozdě. Ale přestat s tím, je vždycky brzo.

13) Kdo chce druhým pomáhat, musí druhým rozumět. A to předpokládá především, rozumět sám sobě.



Tužka

3. října 2011 v 11:21 | převzato |  Ze života
Chlapec se díval, jak babička píše dopis. Potom se zeptal: "Píšeš o něčem, co se přihodilo nám? A není to snad příběh o mně?"
Babička přestala psát, usmála se a odpověděla vnukovi: "Máš pravdu, píšu o tobě. Ale důležitější než slova je tužka, kterou píšu. Chtěla bych, aby ses jí podobal, až budeš velký."
Chlapec se na tužku zvědavě podíval, ale neviděl na ní nic zvláštního. "Je přece stejná jako všechny ostatní tužky, které jsem kdy viděl."
"Všecko záleží na tom, jak se na věci díváš. Tužka má pět vlastností, a když si je udržíš i ty, bude ti na světě vždycky dobře.

náhled obrázku

První vlastnost: můžeš dělat velké věci, ale nikdy nesmíš zapomenout, že existuje Ruka, jež řídí tvé kroky. Této ruce říkáme Bůh a On tě má vždy vést podle své vůle.

náhled obrázku

Druhá vlastnost: čas od času musíme přestat psát a použít ořezávátko. To tužce trochu ubližuje, ale je pak ostřejší. Proto musíš občas snést nějakou bolest, jelikož z tebe učiní lepšího člověka.
náhled obrázku

Třetí vlastnost:tužka nám vždy umožní, abychom vzali gumu a vymazali chybu. Uvědom si, že opravit něco, co jsme udělali, nemusí být špatné, ale je to naopak důležité, abychom setrvali na správné cestě.

náhled obrázku


Čtvrtá vlastnost: na tužce není nejdůležitější dřevo nebo vnější tvar, nýbrž tuha, jež je uvnitř. Proto vždy dávej pozor na to, co se děje ve tvém nitru.



náhled obrázku

A konečně pátá vlastnost: tužka vždy zanechává stopu. Stejně tak nic, co v životě uděláš, nezůstane bez následků, a proto si buď dobře vědom toho, co činíš."


náhled obrázku


MOUDRÝ PŘÍBĚH OD PAULA COELHA


Proč mluvit pravdu.

1. října 2011 v 12:17
Pokud chceme měnit někoho jiného, pokud chceme změnit celý svět …je třeba nejprve změnit sebe. Pokud změníme sebe, můžeme měnit vše kolem nás. To je asi základní myšlenka tohoto článku, kde se vám pokusím vysvětlit, proč je třeba mluvit a myslet pravdu.



Žijeme ve lžích a jakýchsi iluzích…. Lžou nám naši politici, lžou nám naši blízcí a co nejhorší…lžeme i sami sobě.
Mluvit pravdu…je pro někoho velmi obtížné, jenže jak se jednou pustíte do lží, tak se do pavučiny lží tak zamotáváte, až už nakonec sami nevíte kde je pravda. Je daleko jednodušší si nalhávat, že za to co se nám děje může někdo a nebo je to osud a že za to nemůžeme my. Nebo se najdou zase takový, kteří jsou nezdravě sebekritičtí a hledají v sobě chyby i tam kde nejsou….

V první řadě je třeba vzít odpovědnost za svůj život a za vše co se kolem nás děje do svých rukou a je potřeba se na události podívat z pohledu druhých….tzv. se odosobnit a být nezaujatí. Jde to hodně těžko, když s námi lomcují emoce jako je ublíženost, vztek atd. Proto je třeba se zklidnit… rozdýchat svůj hněv, svou zaslepenost a ukřivděnost….a pak si pomalu nalít čistého vína, tak aby se pohár nepřelil.

Slýcháme o milosrdné lži…ale ani ta není tím pravým ořechovým. Než vyřknout lež, tak radši neříkat nic. Pokud nechceme lhát…. a chceme mluvit pravdu, tak je třeba žít a konat tak, abychom si nemuseli něco vymýšlet… moje oblíbené heslo je NEDĚLEJ TO CO NECHCEŠ ABY BYLO DĚLANÉ TOBĚ anebo CHOVEJ SE TAK, JAK BYS CHTĚL, ABY SE CHOVALI DRUZÍ K TOBĚ.

Myslet pravdu, je daleko těžší než mluvit pravdu…ikdyž pro někoho je velký problém mluvit pravdu. Lež je zabijákem důvěry… a když se začne lhát v jakémkoli vztahu… tak vám můžu zaručit, že tento vztah dostane pěkně na prdel a těžko se pak udržuje….ať už je to vztah milostný, manželský, sourozenecký, rodič a dítě, učitel a žák, nebo politik a občan….. fakt každý vztah dostává zabrat a většinou přestane být funkční.

Spoustu událostí, které se nám dějí… vnímáme ze svého úhlu pohledu, který nemusí být zrovna pravdivý… protože jsme zaujatí…

Zkuste začít s pravdou už dnes, teď po přečtení tohoto článku… zkuste mluvit a myslet pravdu. Když budete upřímní sami k sobě, dokážete být upřímní a pravdomluvní všude. Jen si uvědomte, že díky tomu, že neříkáme věci tak jak jsou a kolikrát mažeme někomu med kolem huby….že dochází k nedorozumění….nedokážete partnerovi říct pravdu o svých pocitech ať už jsou jakékoliv… a čekáte, že to z vás vycítí…když ho milujete…proč neřeknete MILUJI TĚ, když vám něco vadí…proč neřeknete s láskou, bez vytáček jasně a zřetelně co vás na něm štve. Proč neřeknete kamarádce, že víte o tom, že vás pomlouvá a děláte že ji za to milujete?

LÁSKA…jsme zase u toho slova…. které je základem pro všechno …i pro pravdu, kterou chceme říct…když pravdu řekneme s láskou…nemůže být v našich slovech zášť a nebo podlost a nebo jiná zákeřnost a vypočítavost…. Kde je láska …tam není místo pro nic jiného….takže…myslete a mluvte pravdu…a když ji budete říkat…nezapomeňte aby v ní byla láska.

PRAVDA A LÁSKA ZVÍTĚZÍ prohlásil kdysi Václav Havel… myšlenka je to velmi krásná, jen škoda, že se jí ti naši pohlaváři neřídí…. A my jsme tam kde jsme, protože jejich lžím věříme…a to jen díky tomu, že nedokážeme myslet pravdu…nedokážeme jim říct…lžete…mluvte prosím pravdu.

Jak jsem už ale psala na začátku tohoto článku… pokud chceme aby se pravda šířila dál… je třeba ji začít šířit, je třeba začít u sebe… je to v nás, tak jako všechno.

Já vím , já vím a už vás slyším kdo to čtete…. Hlavně ti, kteří teprve do duchovního života začínají nahlížet a hledají své pravdy…. "Co je ale pravda? Začínám v tom mít zmatek. V jednom článku se píše to a v druhém si to odporuje. V jedné knížce je to a v druhé ono"…atd.

Můžu vás všechny, kteří teprve začínáte pronikat do pravd… že tímto stádiem zmatku…jsme si prošli všichni a někteří občas ještě zazmatkujeme. Patří to k tomu hledání… jediné co vám můžu doporučit je…. poslouchejte své já - své srdíčko, které se vám zachvěje při přečtení nebo uslyšení něčeho co je vaší pravdou.



Čas- dopis příteli

1. října 2011 v 12:05 | rcbabca seniorka |  vlastní tvorba


Čas.... Kdybych dostala druhou šanci žít svůj život,už nikdy bych nemarnila jediným okamžikem.
Nelámala bych si hlavu nad věcmi,které nedokážu změnit.
Začala bych se více usmívat.
Už nikdy bych si nestěžovala na nedostatek peněz, na to, že život není spravedlivý.
Hledala bych v sobě více pokory.
Opustila bych vše, co mne kdy tížilo a nebylo podstatné a vážila si toho, že jsem zdravá.
Udělala bych vše, po čem jsem kdy toužila, i když mi strach nedovoloval.
Teď se ničeho nebojím.
Nevím, co mne čeká, až dojdu na konec této cesty.
Nevím, zda mne čeká další život.
Nevidím tady odpovědi na otázky o existenci Boha, důkazy o přítomnosti Andělů.
Vlastně ani nevím, kde přesně jsem - ale jsem ráda, že jsem pochopila, že život se dá žít naplno, když se žije právě teď.
A jsem ráda, že se mohu o své poznání podělit.

Nepromarni již žádný okamžik ze svého života.
Jeden z nich bude ten poslední a nikdy nevíš, kdy přijde.

Život je zázrak

1. října 2011 v 11:57 | převzato se souhlsem autora |  Ze života
Len stoj a tichúčko vnímaj svoju Zem....Čo Ti hovorí, čo šepká. Aké slová má jej pieseň. Či vyjadrujú žiaľ, alebo tieseň a či lásku a šťastie. Omývaná slzami mora a vôd všetkých prístavov. Zohrievaná túžbou človeka i seba. Túžbou rozkvitnúť. Miliónmi kryštalických plôch jednej lásky.
Si tu s ňou a vieš, že je táto chvíľa dôležitá a vzácna. Že kráčaš v ústrety novému svetlu, ktoré ju napojí pránou. Doleje krčah doplna, aby si sa mohol napiť aj Ty. Človek. Aj Zem.

V mnohom si pochybil, mnohé si pochopil a prijal. A teraz stojíš a čakáš a otváraš doširoka bránu svojho srdca. Koľko ľudí sa do nej zmestí ? Koľko lásky ? Koľko všetkého čo tvorí Zem ? Si neustále konfrontovaný s otázkou či ísť, alebo zostať. Či stáť, alebo letieť v čase prichádzajúcom cez jeho bránu.
To všetko je na Tebe, na Tvojom rozhodnutí. Ešte dobiehajú poslední....ešte si "zaväzujú" šnúrky na topánke....a chcú ísť. A zamávať starej Zemi a súčasne všetkým, ktorí prichádzajú s láskou. Spievate pieseň svojho srdca. Každý tú svoju. A ladíte ňou - jej vibráciou - čas. I delfíni v zátokách i veľryby v šírom mori. Trúbiac, spievajú pochod svetla.Všetci sú pripravení, oblečení do najkrajších šiat - LÁSKY. Tak žiarivých a priezračných ako len láska môže byť. Čistá, transparentná, hrajúca farbami kryštálov nachádzajúcich sa v Zemi a volajúcich, cinkajúcich, duniacich svojou kryštalickou predohrou. Zvuk za zvukom znejúci v Zemi cinkaním kryštálov. Okom boha Hora, ktorý tu drží stráž, aby v poslednej chvíli povedal. Už idem, už stúpam na povrch Zeme, aby som oznámil všetkým, že je čas. Čas Zeme a jej detí. Prekryštalizovávaných do novej podoby. Prečistených, omytých múdrosťou panovníkov a vládcov, ktorí tu láskou vládli a posúvali ju ďalej a ďalej cez svojich potomkov z čias minulých až sem do náručia Zeme dneška.
Vzdychá a kvíli Zem človeka. Rodiac nové dieťa - samu seba, ale v inej, novej, kryštalickej podobe. Skúste jej pomôcť. Pohlaďte ju vnútorným zrakom. Držte ju v objatí. Zotrite pot. Predýchajte jej telo láskou samého seba. Tento "pôrod" je kontakt s inou sférou. S vesmírom. Rodiaca sa nová Zem, vystupujúca zo starého vnútra a vstupujúca do hviezdneho náručia. Do tmy vesmíru, až kým sa oči neprispôsobia novému svetlu. Prenikavému a pritom tak mäkkému. Je pránou. Tak ako tí, ktorí prichádzajú, aby liečili strach a obavy zo všetkého čo zhora vstupuje na Zem. Cez jej časovú bránu.
Ste mnohí pripútaní k myšlienke, že svet, Zem na ktorej stojíte, je jedinou vo vesmíre, ktorá život nesie a vytvára. Že len človek dokáže múdrosťou zdolávať Zem, jej prírodu i univerzum. Len on, len on, len on, človek....smie a môže všetko čo chce. Oh, aký mylný dojem a egoizmus srší z každého činu, z každého kroku mysliaceho len na seba. A nie na Zem, na všetkých ktorí s ňou rastú.
Štvorlístok šťastia svetových strán. Štvorlístok Zeme rohmi času má svoje pokračovanie. Doprava, doľava, hore i dole je všetko rovnako dôležité. I tam je životný priestor. Aj tam sú tí, ktorí hovoria namasté, y love you, ich liebe dich, je t´aime, ja ľubliu tebia, manatae..... I tam žijú ľudia podobní Vám všetkým. Každý v inom tele, ale s jednou túžbou. Hrať na šachovnici vesmíru figúrkami lásky. Sú utajení Vášmu zraku. Vy ich ním nevidíte a nemôžete nájsť. Sú v dimenzii svetelnej. Vás zatiaľ "oslepujúcej", zneviditeľňujúcej ich telá.
Skúste ísť hlbšie do svojho vnútra, do genetickej pamäti. A rozpomeňte sa ako ste sa kedysi dávno s nimi hrali a boli veselí, šťastní. Až kým Vás neodvelili sem. Na Zem, ktorej ste mali pomôcť nájsť svoju stratenú cestu.
A teraz stojíte, čakáte, plne pripravení na návrat domov. Lode, ktoré vidíte nad hlavou sú oni. Sú z iného sveta bez Vašich pravidiel. S jedným dirigentom - a tým je bezpodmienečná láska. S tou prichádzajú. Ňou chcú pomôcť vrátiť sa do času späť a pritom nového. Upozorňovaní na nebezpečie, ktoré im hrozí privítaním človekom.....ale pritom idú, letia ďalej. Až sem. S náručou otvorenou objatím. So srdcom zvoniacim láskou. S časom načasovaným na zmenu všetkého čo bolo doteraz a považovalo sa za správne a smerodajné.
Vieš, človek, skús pochopiť. Nezaoberaj sa myšlienkou na hrozbu, ohrozenie zo strany tých, ktorí plávajú priestorom nad Tvojou hlavou a snažia sa pristáť na Tvojej Zemi. Skús sa vcítiť do ich srdca, ktoré vie čo je potrebné a preto je tu, blízko Teba a nesie lásku. Ako Ti má povedať - ja Ťa milujem. Keď slová misií boli zatiaľ odmietané. Keď všetci, ktorí vstúpili na Tvoju rodnú pôdu boli poslaní preč. S odporom a negovaním. Tak teda počúvaj slová svetla bytostí Zeme. Počúvaj srdcom.

Posolstvo človeku od mimo-zemšťanov.
Ty, človek, si sám v tomto priestore času tretej dimenzie. Vieš ako ťažké je žiť a tvoriť svoju realitu. Koľko námahy a úsilia musíš vkladať do každého prežitého dňa, ktorým sa ráno budíš plný myšlienok a predsavzatí, že....musíš. Zvládnuť, bojovať sám so sebou i druhými, aby si zvíťazil nad hmotou, ktorá túto realitu vytvára.
Viem, je to ťažké, preťažké mnohokrát. Všetko čomu čelíš. A čoraz horšie a ťažšie. Pretože si neuposlúchol hlas svojho srdca, ktorý Ti ukazoval cestu. Prehodil si rebríček svojich hodnôt, ktorý Ti bol daný. A mal za cieľ Ťa učiť - MILOVAŤ. Svoju Zem aj samého seba a tým i druhých. Rozdávať lásku a láskou tvoriť. Nie ovládať. Mal si to skúsiť, mal si sa učiť aj poučiť na svojich chybách. Je mnoho takých, ktoré si spravil. Ale už nie je čas obzerať sa späť a hodnotiť čo bolo správne a čo nie. Teraz je čas iný. A Ty pochopíš sám. Uvedomíš si čo všetko si urobil i keď to nebolo potrebné. Aby si mal, zvládol, ovládol. Tých, ktorých chceš a sú okolo Teba.
Nechcem hodnotiť ani prikazovať a kárať. Nie je to moja povinnosť ani právo. Len potrebuješ vedieť, že....nie si sám v priestore univerza. A tí, ktorí sa Ti roja nad hlavou majú iné poslanie. Iný "príkaz". Pomáhať láskou. A ver, že mnohí sú podobní Tebe. Že oči im žiaria a srdce tiež. Citom vychádzajúcim zvnútra. A podávajú Ti ruku. Je na Tebe, či ju prijmeš a pochopíš, že nechcú ničiť a devastovať. Že všetko negatívne, čo je o nich hovorené je zámer idúci zvnútra Zeme. Snažiaci sa vládnuť a ovládať ako doteraz. Je to prst na spúšti, ktorou držia Zem všetci k nim patriaci. A usilujú sa nepustiť ťa vyššie. Je to zámer ich cieľa. Ale my tu nie sme preto. Je to Vaša Zem, ľudia. Každý svoj a svojský, inak mysliaci a uvažujúci ako my, ktorí prichádzame.
A tak Ťa prosíme, človek. Vypusti zo seba strach. Zodvihni hlavu k nebu a privítaj nás pozdravom svojho srdca. Jeho zakývaním a slovom - poď. Si vítaný i keď Ťa nepoznám, ale viem v hĺbke svojej genetickej pamäti, že patríš sem. Na Zem. Ako kedysi dávno, keď si sľúbil, že sa opäť vrátiš a pozdvihneš ju na novú úroveň. Úroveň svetla už inej lásky.

Prijímam Ťa bytosť vesmíru, objímam Ťa a milujem. Tak ako to bolo
kedysi dávno. Bez obáv, bez strachu, bez pocitu deštrukcie, bez potreby
boja. Otváram svoju čakrovú bránu srdca a Ty smieš vstúpiť na pôdu
Zeme. S láskou a milovaný.
Odpúšťam všetkým, ktorí doteraz nepochopili a zastavovali Ti cestu svojím
vedomím.

To je posledné, čo ešte potrebuješ, stojac na svetelnom moste. Vedieť, že sme. Poznať našu silu....lásky. Stojíme na moste svetla oproti sebe a Tebe podávame ruku ako prví. Precíť to, čo k Tebe cítime. Si z našej krvi. Si pretkaný nitkami, vláknami našej genetickej pamäti. Našich predkov. Sumeri Síria prídu ako prví.

Manatae
s láskou Féva


vložila: Ala