citát

8. června 2011 v 9:50
Tak toto je citát, který v sobě ukrývá nejvíce pravdy. Smích je jako lékař. Léčí lidské duše, ale my ho málokdy dokážeme k sobě připustit, když je naše duše chorá. Zřídkakdy se dokážeme zasmát, když nechceme. Proč? To ví málokdo. Pokud jsme v tom amoku špatné nálady či smutku, a bojíme se už i zasmát, je to s námi špatné. Tehdy by měl přijít onen úsměv. Jenom ti nejsilnější z nejsilnějších ho ale dokážou vyloudit. Je to jako odehnat doktora. V tomhle děláme chyby. Den, kdy se nezasmějeme naplno, jsme ani neprožili, jenom jsme ho - dá se říct - prospali. Miliony lidí na světě "prospí" celý svůj život. Ale každý má právo na smích. Bez výjimek. Každý si to však nemyslí. Jsou lidé, kteří v životě nemají kousek štěstí a my, kteří ho máme, i když si to kolikrát neuvědomíme, ho vlastně odhazujeme tím, že nevíme, že štěstí je hned vedle nás. Stačí se ohlédnout...

Začínám se trošku zamýšlet nad problematikou světa, štěstí, smíchu, radosti, bolesti a smutku. Každý máme v sobě emoce, každý z nás už někdy poznalbolest, ale i radost. Asi je zbytečné říkat, že máme radši radost, nicméně bez bolesti by nebyl svět. Spousta radosti pochází z bolesti, i když si to třeba neuvědomujeme. Ovšem smutek, bohužel, může rovněž přijít i po radosti - například když prožijeme nějaké radostné období, na které se jenom velmi těžko zapomíná; a někdy člověk nedokáže zapomenout vůbec... Smích, samá radost ze života a potom přichází bolest, žal, slzy a dny bez úsměvů. To jsou dny, jež neprožijeme naplno. Umíráme. Prosím, snažme se vždycky smát i když to není nejlehčí. Někdy to stojí mnohé úsilí, ale vzpomínky nám zůstanou na celý život.
A taky bychom si měli uvědomit, že když vyloudíme úsměv na vlastní tváři, rozveselíme tím určitě minimálně jednoho člověka kolem nás. Vlastním úsměvem dokážeme pomoci ostatním. A co může byt lepší než pocit, že jsme na světě pro něco a že jsme někomu pomohli? Proto stojí za to se smát.
A ještě jeden důvod, na který jsem si vzpomněla je ten, že dobrá nálada a úsměv sice nevyřeší všechny naše problémy, ale naštve tolik lidí, že stojí za to si ji udržet. Pořád si ještě myslíte, že smích je k ničemu? Pokud ne, tak jste ti, kteří mi porozuměli, pakliže ano, nepomůže vám pravděpodobně už nic, nežli se nad sebou zamyslet. Nejste přeci takovy pesimisté, abyste se nemohli ani jednou za den zasmát!

Končím jak jinak než opět radou:
Smích si zaslouží každý a smát se je zážitek na celý život!
Takže se smějte, nebo špatně dopadnete!

Pocit nás vede dál a vybírá naši cestu životem...
Jen pamatuj, že vlny za tebou zmizí, v tento moment a na tomto místě, přes ten se už nikdy nevrátíš, zmizí a ty odpluješ dál svým mořem záhad a krás, jen nezpomal a nepotop svou loď, je jediná co máš a je tak silná, že na klidném moři pádí a vítr se do ní opírá, ale když příjde bouře a jedna jediná vlna, která se vrátila ji zahalí a zničí, půjde ke dnu s celou svou silou a jen na čas si ji budou připomínat jako zapomenutou, protože zmizí z očí, tak krásná, jak z mysli ještě nepostavená.

Zvířátka v lese se dohodla, že si postaví sídliště.
Vyšlou tedy do města mazanou lišku, aby sehnala potřebná povolení. Přešel den, dva, tři, týden... a liška nikde.
Po čtrnácti dnech se vrátí se staženým ocasem a celá zničená. Povídá: "35 povolení jsem sehnala, ale to 36.,
nejdůležitější, se sehnat nepovedlo".
Poté zvířátka vyšlou medvěda. Není sice nejchytřejší, ale je nejsilnější, takže by mohl ledacos zařídit, řekla si.
Přešel jeden den, dva, týden, a medvěd nikde.
Po měsíci se vrátí vyhublý, vystresovaný a říká: "35 povolení mám, ale to 36., to prostě sehnat nejde".
Vtom se přihlásí vůl, že by to zkusil ve městě vyřídit.
Zvířátka se pousmějí a praví: "Ty, vole? Když to nezařídila mazaná liška ani silný medvěd, ty tam nemůžeš uspět!"
Ale vůl se nedal odradit a vyrazil do města.
Za tři dny zvířátka po ránu vzbudil velký rambajs. Vstanou a vidí v dálce vola, jak si to maže k lesu.Za zády má bagry,
jeřáby, náklaďáky s pískem. Zvířátka se radují a diví zároveň, ptají se: "Vole, jak jsi to dokázal?"
Jednoduše", povídá vůl, "přijdu na úřad, otevřu první dveře - spolužák! Otevřu druhé dveře - spolužák!
Otevřu třetí dveře - spolužák

Je sice pravda, že mnoho mužů nenalezne v manželství vždy to, v co doufali. Na druhé straně je však pravda,
  že je tam naštěstí zřídka čeká i to, co si zaslouží. Charlie Chaplin





 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama