Květen 2011

Otče náš

29. května 2011 v 18:02 | rcbabca seniorka |  Ze života
Neříkej OTČE - když se nechováš jako dítě.
Neříkej NÁŠ - jestli nejsi se svým bližním spojen láskou.
Neříkej, JENŽ JSI NA NEBESÍCH - když myslíš jen na věci pozemské.
Neříkej POSVĚŤ SE JMÉNO TVÉ - jestli ho sám znesvěcuješ.
Neříkej PŘIJĎ KRÁLOVSTVÍ TVÉ - když hledáš hmotné úspěchy.
Neříkej BUĎ VůLE TVÁ - pokud nejsi ochoten zachovat Desatero.
Neříkej CHLÉB NÁŠ VEZDEJŠÍ - nestaráš-li se o bídu druhých.
Neříkej ODPUSŤ NÁM NAŠE VINY - jestliže někoho nenávidíš.
Neříkej NEUVEĎ NÁS V POKUŠENÍ - máš-li v úmyslu hřešit.
Neříkej ZBAV NÁS ZLÉHO - když proti zlu nebojuješ.
Neříkej AMEN - jestli nemíníš každé slovo Otčenáše upřímně a opravdově.
Je zajímavé,jak někdy 6.smysl neklame...:)Dopoledne jsem se náhodou setkala s dívkou,která studuje theologii.Nejen velmi laskavý člověk,ale inteligentní,s pochopením pro druhé...Vyprávěla jsem,že mám na FB přítelkyni,která studuje také tento obor.A vzpomněla si,i když nestíhám poslední dny jít na profily mnoha přátel,že má nyní před závěrečnými zkouškami a chtěla jsem jí nyní popřát,aby vše dobře dopadlo.Otevřu její profil a překvapení...Nejsem najednou již její kamarádka.Nevím proč,ale čekám jako člověk od druhého,který by měl naslouchat a chápat lidskou duši ,dávat dobro Boží,že bude mít tolik cti a odvahy,že napíše,proč je tomu tak...:(Vím,proč...Nenaslouchá hlasu svému,hlasu přírody,vesmíru i Boha...)Nechala se ovlivnit přítelem,kterého jsem nikdy nepomluvila,ač jsme se v dobrém nerozešli...:(Normální člověk nemůže pomoci všem,i když z hloubi duše chce.Jsem na vážkách.Hledám skutečnou podstatu života a lidského bytí,utrpení,porozumění,soucitu i lásky.Nikdy není pozdě,naopak...Aničko,až skutečně dospěješ a pochopíš,co to je milovat člověka s jeho chybami,slabostmi,pak pochopíš i podstatu lidské duše...Bůh Tě provázej

Úraz na dole

29. května 2011 v 8:00 | kamarád Dáda |  Příběhy ze života přátel
Zdravím Vás přátelé,kamarádi a rodinko Všem moc děkuji za Vaše povzbuzení a pěkné psaní co mi posíláte jsme za to vždy velice moc rád,že se na mne někdo vzpomene a jsem u někoho v srdíčku za to Všem velmi moc děkuji ještě jednou jste prostě zlatínka.
Tak Vám dnes chci popsat jak jsem zatím dopadl u Všech těch rádoby Charitativní Nadace + další společnosti co kdy měli a mají co do činění s tím kde jsem dělal v Hlubině a kde se mi stal ten podělaný prac. úraz. ne mou vinou a dopadá to asi tak to předběžně z oslovených 10 - 15 nadací a charit se mi ozvali 3 a ti u těch tří čekám až zasedne jejich rada zda mi pomohou či nikoliv finančně aspoň nějaká náděj tu je super.Když jsem žádal MUS(Mosteckou uhelnou společnoust) Doly Most,Sever. čes. doly, Doly hlubina a přímo Český Báňský úřad (V Praze) a představte si nikdo z nich i když jsem dřel,makal denně jsem nasazoval svůj krk v hlubině na dole Kohinoor II a dokonce jsem se pro ně i učil a vyšel jsem mezi elitou (jelitama) i když to na mne nikdá nebylo znát Metlák v džínsech prostě jak to má správně být.A když se mi stal v roce 1998 7.05. na ranní směně při otřesu horniny kdy se utrhl strop a převrátil se na mne při vrtání spodků na to aby se mohlo naládovat trhavinou a pak odstřelit,ale k tomu již nedošlo, protože jak se to na mne převrátilo a od té doby mám potíže s tou páteří až to došlo tak že jsem na vozíku a když jsem požádal mé bývalé zaměstnavatele tak oni ani jeden z nich nemají na takové to věci vyčleněné koruny takže se na své zaměstnance jak bývalé tak i na své nynější a budoucí úplně vykvajznou sakra Lidičky kde to jsme a co se to tady v tom státě děje?Kam pak jsme se to dostali? A proč ani býv. zaměstnavatel není schopen pro ně hloupých pro mne šílených 44 800kč na šikmou schodišťovou plošinu doplatit aby jejich postižený býv. zaměstnanec mohl důstojně se dostat ven!!!!! ???? Je mi z této republiky už pěkně na b....í a to co tady s Námi dělají ti paňáci to mne již tak dere nervy a nedivím se,že jsou samé stávky to nechce stávku,ale defenestraci.
Jinak Všem přeji krásné a pohodové úterý plné vedra slunce a pohody ....Vám ... Vše ... Omlouvím se,ale musel jsem to vykřičet do světa aby jste věděli jak to zde chodí ........ Váš ............. Dáda

Tento článek je zveřejněn se souhlasem autora

Zamyšlemí

28. května 2011 v 18:34 | rcbabca seniorka |  vlastní tvorba
Existuje malé dilema a to co se v životě má a nemá.
Máte sílu si za svými sny jít a s touhou a píli prorazit?
Tuším, že hodně z Vás tu poví ne chce to velkou odvahu postavit se většině.
Chápu, ona to není žádná námaha skrývat se v davu a hrát si na demokratický práva.
Ale počkejte jste snad spokojeni? Ne ne tak to rozhodně není.
Dejme tomu, že si zajdem na pivo
s kamarády pokecat o tom jak bylo.
Ať jsme se bavily o čem jsme chtěli
vždy skončíme u toho jak dobře jsme se kdysi měli.
Skončíme u toho jak je nám teď špatně,
jak se nedaří a nic neklape.
Bože lidi co je to s Váma? Když budete chtít bude to pouze fáma.
Záleží na Vás jak se budete cítit,
jestli "zhasnete" nebo budete "svítit".
Je to jen na Vás a vždycky bylo
to VY tvoříte na tomto světě své vlastní dílo.
Říkáš, že to není jen tak?
To souhlasím, zde se musíš jít rvát.
Netvrdím, že to bude lehká cesta.
Tahle bude rozhodně extrémně těžká.
Přesto nemějte strach a jděte dál
zanedlouho budeš se pyšnit co si opět neustál.
Poroste nám vůle a psychická síla,
potom přijde čas na Vaše monumentální díla.
Pracuj na sobě a předvěď svou sílu,
pak nebudeme u bájných snů ale u splněných cílů.
A to je vlastně to co všichni chceme,
růst vzhůru k nebi,
ne zarůstat do země.

Doufám že pochopíte co jsem touto úvahou-či básní měla na mysli

Něco pro pobavení

26. května 2011 v 18:12 | Radoslava Červíková |  Vtipy a něco pro zasmání
Přijde reportérka na Valašsko a ptá se lidí, jak se mají.
Potká stréca a ptá se ho: Znáte Lenina strécu a víte kdo to byl?
Neznám cérko.
A co tak Brežněv, říká vám to něco?
Nic mi to neříká, cérko.
A Husáka strécu znáte?
Nikdy jsem to neslyšel.
A co Nečas, Klaus, John...?
Opravdu neznám.
A kde žijete?
Já su z Velkých Karlovic.
A reportérka si vzdychne: Ježišmarjá, tam musí být krásně... ..:-))))



Hlava státu SSSR soudruh Brežněv se vrátil z návštěvy ČSSR a vypráví zážitky své vládě:

,,Tak soudruzi,když jsme přijeli do Jablonce nad Nisou, věnovali mně tam nádhernou sbírku bižuterie.

Pak jsme odjeli do Karlových Varů do kaolínky a tam mně věnovali překrásnou soupravu růžového porcelánu.

A po přijezdu do Plzně,tam v pivováře měli nejlepší pivo.

A všude všichni radostně mávali a tleskali, když mě viděli.''

Jeden člen UV promluvil: ,,Soudruhu Brežněve,to vás ti Češi ale musí mít rádi.''

Brežněv hned odpověděl: ,,Ba,ba.MUSÍ,MUSÍ...'' :-)








Cikáni

21. května 2011 v 22:07 | rcbabca |  Ze života
Následující článek napsal Čech žijící v Dánsku :

Žiji v Dánsku a tady se odehrává nový koníček / hobby Rómů /. Každý pátek přijede na dánské hranice celý autobus Romů ze Slovenska a na hranicích se dožadují azylu. Dánové je nesmí odmítnout, jelikož nastávají dny volna (sobota+neděle) a státní kanceláře otevírají až v pondělí. Do té doby umístí Romy v táboře a zároveň každé osobě vyplatí kapesné na ten víkend.Je-li velká rodina, hodně dětí (což se i zjistilo, že nejsou ani vždyjejich) - ale zjistilo se to pozdě), tak dostanou hezkou sumičku peněz. Romové pak jdou za tyhle peníze v sobotu nakoupit co se dá.V pondělí se pak ukáže, že právo na azyl nemají a pošlou je zpět. S pořádnou kořistí. Příští týden se to zopakuje, Romové jsou tu zase a vše začne znovu.
Dánsky systém je totiž takový, že se nikdo nesmí odmítnout i když je zde po desáté. A vždycky na víkend, jinak by byli vyexpedováni ten samý den. Zde žijící Romové se jednou dokonce svěřili jednomu novináři, že Romové nikdy nepracovali a ani nebudou, protože se k tomu nenarodili a dokud si můžou sehnat věci a peníze jinak, tak proč pracovat.

Jo naši romští spoluobčané jsou u nás diskriminovaní a proto musí emigovat že???

Citáty osobností známých a méně známých

20. května 2011 v 10:47 | rcbabca |  vlastní tvorba
Celý život sbírám citáty a výroky slavných i méně slavných osobností a tak se velmi ráda o některé s vámi ráda podělím. Některé jsou známé, ale některé jsou méně známé. Nejsou řazeny tématicky ani abecedně.
  • Sen je kanál, který vede pod skutečností. Pierre Reverdy
  • Pravda se nesmí zaměňovat s názorem většiny. Jean Cocteau
  • Bláznovství je tragické a sluší se je chápat. Hloupost se nemá chápat, nýbrž vyvracet. Karel Čapek
  • Život je ohraničen smrtí jako den 24.hodinou. Vladislav Vančura
  • Člověk se může rozloučit se vším, jenom ne s nadějí. Hja Grigorjevič Erenburg
  • Talent je odvaha začínat stále znovu. Arthur Honneger
  • Říci někomu, že je idiot, to není urážka, nýbrž diagnóza. Julian Tuwim
  • Dlouhá zkušenost mne naučila bát se lékařů stejně jako nemoci. Henri de Montherlant
  • Zrcadlo nemůže odrážet bohy, když se do něho dívají opice. Ernest Hemingway
  • Muži žárlí na své předchůdce, ženy na ty, co přijdou po nich. Marcel Achard
  • Muži nejsou nikdy dost staří, aby přestali dělat hlouposti. Margareth Mitchellová
  • Ideální muž je člověk, kterého jsem nikdy nepoznala. Marlene Dietrichová
  • Odborníci se vždy zlobí, když laika napadne něco, co by je nikdy nenapadlo. John Steinbeek
  • Svět každého je zbarven barvou jeho očí. Adolf Hoffmeister
  • Příbuzní jsou jako horská krajina; nejlepší dojem dělají z dálky. Jean Gabin

  • Lidstvo produkuje optimisty, když přestalo produkovat šťastné lidi. Gilbert Keith Chesterton
  • Čas je dobrý lékař, ale špatný kosmetik. William Somerset Maugham
  • Stáří má mnoho předností. Marně se však snažím si na některou vzpomenout. William Somerset Maugham
  • Touha se často nejlépe překoná tím, že se uspokojí. William Somerset Maugham
  • Řečník má vyčerpávat téma, nikoli posluchače. Winston Leonard Spencer Churchill
  • Upovídané ženy mluví, aby nic neřekly. Upovídaní muži - aby nic nedělali. Winston Leonard Spencer Churchill
  • Nepracuj! - je první příkaz pro velké lidi. Ladislav Klíma
  • Nelogické je logiku logikou vyvracet. Ladislav Klíma
  • Hlavní věc je, že žijeme. John Erskine
  • Muž může být velice zaměstnaný, i když jen stojí a kouká ven. John Erskine
  • Hodinka na klíně vašeho milého se zdá minutkou; minutka na horké peci se zdá hodinou. A to je relativita. Albert Einstein
  • Člověk žasne, co lidé nadělají, jen aby nemuseli pracovat. Guillaume Apollinaire
  • Dílo, které člověk vytváří, není nic jiného než forma deníku. Pablo Picasso
  • Dobré jest i v pekle míti přátele. Jaromír John
  • Lidé jsou zlí, ale člověk je dobrý. Lion Feuchtwanger

moje maturita

19. května 2011 v 20:06 | rcbabca |  vlastní tvorba
Maturovala jsem v roce 1964.
Večerní školu, která se tenkráte jmenovala Večerní škola pro pracující a byla na úrovni Jedenáctileté střední školy,později SVVŠ a já nevím jak se toto studium jmenoval ještě.
Protože o tom, kdo bude studovat střední školu s maturitou a kdo né, v době kdy jsem končilo povinnou školní docházku, rozhodovali jiní a né výsledky ve škole a nebo rodiče, tak jsem šla v roce 1959 na nepovinnou devátou třídu a v roce 1962 jsem absolvova dvouletou ekonomickou školu.
Po absolvování ekonomické školy jsem v červenci 1962 nastoupila do písárny na ZVVZ. V prosinci 1962 za mnou přišla vedoucí účtárny, jestli bych si nechtěla udělat maturitu. Ona již tři a půl roku chodila do večerní školy pro pracující, protože aby mohla vykonávat funkci vedoucí musela mít maturitu. Začínalo jich studovat 33 a po třech a půl letech jich k 1.prosinci je ve třídě jenom 14. Ředitelství školy jim dalo měsíc na to aby si sehnali alespoň 4 lidi, kteří by udělali rozdílové zkoušky a oni nohli dostudovat. Dlouho jsem se nerozmýšlela a ještě s jednou spolupracovnící s písárny jsme souhlasily.Protože v této třídě studoval i vedoucí osobního oddělení tak nebyl problém s uvolňováním. Rozdílové zkoušky nebyly pro nás problém a tak od února jsem třikrát týdně po práci začala opět chodit do školy. Nakonec bylo ve třídě 20 žáků.Byl mezi námi tejemník obecního úřadu, vedoucí oddělení z okresu, vedoucí pracovníci oddělení v závodě,dva policajti , vedoucí prodejny s textilem, no prostě samí kádrově prověření a hlavně starší spolužáci-aby se udrželi ve fukcích tak si museli dodělat maturitu. Studium mi nedělalo problém. Dokonce jsme s kamarádkou vypracovávali i některé úkoly za starší kolegy.
Dva týdny před ústní maturitní zkouškou jsem si při pádu z bradel pri cvičení v Sokole vykloubila levé rameno. Protože mi to v nemocnici dali do škrobáku a hlavně na takouvou konstrukci, že jsem měla ruku v rameni do pravého úhlu. Nic jsem na sebe neoblékla a tak jsem k ústní maturitní zkoušce šla v teplákách a ve staré tričku po tatínkovi. Maturitu jsem zvládla na jednu dvojku z matematiky a tři jedničky. Maturovala jsem z českého jaazyka, z ruského jazyka, matematiky a biologie.Dlouho se po hospodách ve městě,ale i v závadě dávalo k lepšímu že všichni byli ve svátečním,, jenom já v teplákách a v tričku. Ale hlavně že jsem zvláddla maturitu.
Takhle jsem v roce 1964 maturovala.

Moje rodné město

13. května 2011 v 16:36 | rcbabca |  vlastní tvorba


Narodila jsem se v Milevsku. Toto město se změnilo k nepoznání, kolem roku 1955 se zde začal budovat velký závod. Nejdříve to byla Janka, pak se přejmenovala tato továrna na ZVVZ. Měla pobočné závody v Radotíně u Prahy,v Liberci ale i na Slovensku v Novém městě.Když začala továrna vyrábět, přistějovali se noví obyvatelé a ti museli někde bydlet, Milevsko se začalo rozrůstat co do počtu obyvatel, ale i co do občanské vybavenosti, byl zde vybudován nový sportovní stadion, postaven kulturní dům a mnoho nových domů jak zděných tak i panlákových. Také se zde začala i individuální výstavba rodinných domků. Dnes je město k nepoznání, ale staré stadice se zde dodržují stále, Nejznámější je na konci masopustu průvod masek. V letošním roce měl celkem 2690 učastníků t.j československý rekord a město Milevsko bude zapsáno v knize rekordů, kterou vydává společenství Dobrý den v Pelhřimově. Ale nejenom maškary, v Milevsku jsou vychovávany i nadějné mladé gymnastky. O tomto městě by se dalo psát hodně zajímavého. Vždyt toto město má historiiu starou víáce jak 800 let.



Toto je letecký pohled na Milevsko z roku 1965. Obrázky jsou z mé osobní sbírky a když by někdo měl zájem, tak krásně je chystorie a doklady o vznikiu a vývoji Milevska zachycena v knize 800 let Milevska a nebo v Milevském muzeu. Uvádím to jeko návrh na hezký výlet.

Prý jsme se za komunistů flákali

11. května 2011 v 17:38 | oldrich slovacek.blog i dnes |  Vzpomínání

Prý jsme se za komunistů v práci jen flákali.

Jedna z mnoha pravicových "poudaček" o životě v letech 1948 - 1990, s budovatelskou jiskrou v oku vyprávěná nejen dětem a "nepamětníkům", je ta o zaměstnanosti a pracovních výkonech.

Ano, existovala pracovní povinnost. Vycházelo se z toho, že bez práce nejsou koláče a nechce-li člověk zemřít hlady nebo nechce-li se živit kriminalitou, musí být logicky někde zaměstnán. Jinak by to byl příživník. V občanském průkazu byly stránky vyhrazené pro potvrzení o zaměstnání. Při nástupu do práce razítko nástupu, při ukončení opět razítko. O tom by mohli disidenti v čele s panem Havlem vyprávět dlouhé historky.
Existoval vtip, že lidé se tváří, že pracují a stát se tvářil, že je platí. Ano, ve srovnání s dnešní inflací to byly mzdy doslova směšné (v roce 1960 byla průměrná hrubá měsíční mzda 1.303 Kčs, v roce 1970/1.915 Kčs, 1980/2.656 Kčs, 1989/3.170 Kčs, 2000/13.219 Kč a loni ta nejnižší byla v KV kraji 18.800 a nejvyšší v Praze 28.000 Kč ). Samozřejmě, podstatným ukazatelem je, co a kolik si člověk za tuto mzdu mohl koupit tehdy a dnes.
Existuje však ono slůvko ale. Ti tzv. flákači ve fabrikách, úřadech, institucích, družstvech, službách, obchodech a v JZD dokázali vyprodukovat takový objem prostředků, že socialistický stát mohl výrazně dotovat a přispívat na jesle, školky, bytovou výstavbu, dopravu, energie domácností, potraviny, kulturu, základní tělesnou výchovu i vrcholový sport, umění, rekreaci občanů i volnočasové aktivity v zájmových klubech a kroužcích při Svazarmu, kulturních domech a školách. Bezúročné nebo velmi výhodné byly peněžní půjčky (30.000 Kčs byla v r. 1976 velmi výhodná novomanželská půjčka), úspory byly slušně úrokovány. Zcela zdarma bylo vzdělání, zdravotní a lékařská péče včetně léků.
V průběhu 40let budování socialismu tito "nemakačenkové" povinně pracující stihli postavit továrny, doly a hutě, železnice, dálnice a silnice, přehrady a vodní, tepelné a jaderné elektárny, metro, desetitisíce bytů, kulturní domy, prodejny, zemědělské objekty atd. Po celou dobu se stačila vyzbrojovat a udržovat téměř 300 tisícová ČSLA a ještě zbylo na pomoc spřáteleným a rozvojovým zemím. Zcela zásadně se zindustrializovalo a téměř vybudovalo nové Slovensko.
Československé zemědělství bylo naprosto soběstačné ve většině nejdůležitějších produktů, včetně masa, mléka, obilí, cukrové řepy, chmele, brambor, a velké části ovoce a zeleniny. Dováželo se jen to, co se u nás nedalo vypěstovat. Jenom hovězího dobytka tu bylo téměř 2 miliony kusů. Obdělával se každý metr půdy, lidé na vesnicích nacházeli v družstvech práci a nemuseli dojíždět.
Výrazně nízké mzdy tedy byly kompenzovány výše uvedenými nízkými cenami a životními náklady. Pracovní povinnost upevňovala návyky a vědomí nejen Cikánů, ale i absolventů škol, že živobytí je nutné si zabezpečit prací. Věřím tomu, že dnešní absolvent školy, který hned nezačne pracovat, po nějaké době přirozeně "zleniví", je pro něj stále "odpornější" začít pracovat a zahálčivý způsob života ze státních nebo rodičovských podpor se mu "dostane pod kůži".
Dnešní zcela pokřivený pohled na bohaté a úspěšné spoluobčany nepochází z dob minulých, jak se nás snaží někteří přesvědčit. Pochází z doby porevoluční, z devadesátých let divoké privatizace, tunelování (kolik miliard stát napumpoval do bank a za kolik se prodávaly pozemky a fabriky?), převodů státních miliardových částek do soukromých rukou, rozkrádáním, pochybnými kšefty, podnikáním na hraně zákona (jen si vzpomeňte na kauzy topných olejů, nafty a benzínu, lihu atd.), pašováním neprocleného zboží, daňovými podvody atd.atd. Vznikla zde vrstva novodobých milionářů a miliardářů, zbohatlíků, kteří ke svému majetku nepřišli poctivou a tvrdou prací, řemeslnou dovedností, chytrým podnikatelským záměrem apod.
Tito lidé dávali na obdiv své bohatství, téměř nikdo z nich nebyl potrestán (důvod se vždy našel), vstupovali do politiky nebo si politiky koupili. Na druhé straně tu byly miliony poctivě pracujících a platících daně, snažících se a přesto pro ně statisticky průměrný plat zůstal nedostižný. Jen se po nich chtělo utahování opasků a pochopení složité situace. Stále více nenacházeli práci a byli odkázáni na podporu, stále více museli na udržení své životní úrovně připlácet. Pro řadu z nich se dříve řada běžných věcí stala nedostupnými. Není proto divu, že na bohaté a úspěšné lidi se pohlíží jako na podvodníky a není v povědomí občanů rozlišováno mezi poctivým a úspěšným podnikatelem a pochybným zbohatlíkem. Přetrvává názor, že z poctivé práce ještě nikdo nedokázal zbohatnout, že poctivost se nevyplácí a že politika je svinstvo. Prostě "zavládla blbá nálada". Dnes všichni makají jak otroci, nikdo se nefláká a přitom na nic nejsou peníze! Není to paradox?
Nijak nechci vychvalovat minulost, taková byla doba, takoví jsme byli. Dobří i špatní. Nechci současně zatracovat současnost, prostě to tak je a asi má být. Jen chci některým neobjektivním kritikům "staré generace a socialistického režimu" některé věci připomenout. Tak jak nechcete zapomenout na vládu jedné strany, na cenzuru, opevněné státní hranice, vykonstruované politické procesy a perzekuování pro svůj sociální původ, názor nebo víru, nezapomínejte také na věci, které milionům lidí přinášely spokojený život s perspektivou, jistotou a beze strachu o práci a v bezpečí.
Návrat do minulosti je nemožný a já si ho nepřeju. Řečeno s klasikem "Čo bolo, to bolo...". Ale mlčet k jednostrannému překrucování minulosti nebo dokonce lžím nebudu, stejně jako ke zkreslování a neobjektivnímu vykládání současnosti.

Domnívám se. že čím více lidí si toto přečte tak pochopí.

Dívání a rozjímání

11. května 2011 v 17:32 | rcbabca |  vlastní tvorba
Na svět je třeba dívat se s přiměřeným nadhledem. Když je ho málo, člověk proplouvá z jednoho mizerného dne do druhého, když je ho příliš, stane se z něj sebestředný egoista nebo zamyšlený snílek. Naše okolí je třeba brát s respektem, humorem, slzami v očích, i s jistou dávkou ignorace. Nemůžete se soustředit jen na utrpení, šikanu a násilí, které nás všechny obklopuje, ale všímejme si také lásky, štěstí, dětského smíchu, jemného letního vánku a vůně květin v parku.
Není nic hezčího, než se posadit do okna, zavřít oči a naslouchat šumění trávy v polích, není nic hezčího, než se procházet v chladivé, ranní rose, není nic hezčího, než obejmutí či polibek od milovaného člověka.Nenmí nic hezčího než dětský úsměv, nebo milé slovo.

Na světě je tolik krás, a přesto se mnozí zavírají do betonových klecí velkých měst, plných hluku a prachu. Neznám již mnoho lidí, kteří by se po nedělním obědě vydali na pravidelnou procházku. Není již tolik těch, kteří by šli do lesa na houby jen proto, aby mohli nasávat vůni čerstvého dřeva, chladné vody z potůčku a naslouchali jemnému praskání větviček pod nohama. Lidé podlehli modernímu vývoji, zajímají se o své vlastní pohodlí, vytvořili si svůj vlastní svět, do kterého příroda již nepatří. Můžeme být vděční, že stále existuje pár idealistů, kteří se snaží ten přirozený, voňavý a svěží svět zachovat, že se snaží zanechat něco, o co by jsme bez nich již dávno přišli.

Vždyť co je krásnějšího, než vlahý jarní deštík, chladivý stín prastarého stromu, měkká, lesní půda nebo štěbetání ptáků na větvích?
Užívejte si každičkého dne v radosti a lásce.
Nejhorší pro seniory je nuda a nezájem. I když to zdravotní stav někomu nedovoluje, aby chodil na procházky, jsou i různé jiné aktivity, kterými se může zaměstnat. Univerzita třetího věku, práce s počítačem a třeba i ruční práce. Moje kamarádka se dala na pletení košíku s papíru.

tsunami

10. května 2011 v 15:38 | neznámý-převzato od přítelkyně |  Příběhy ze života přátel

Tuhle fotku nasli ve fotaku pri uklizeni po tsunami.Je uzasne,
Ze pametova karta byla porad jeste dobra.Ta fotka opravdu rika jak
se to stalo. Vidite jak vysoka je ta stena vody!! 1/2 vteriny
pred Tsunami.
Fotka je z ostrova Sumatra a vyska vln je priblizne 32m.
Nasli fotku ve fotaku po tom nestesti.Nemuzeme si byt jisti,ale
nejspis ten,kdo to fotil neni uz zivy.
Jednalo se o sekundy. Dnes muzeme videt to posledni,co ten
fotograf videl v jeho zivote.

Ptactvo

9. května 2011 v 18:00 | rcbabca
Hleďte na ptactvo nebeské,
jak se živí, jak je hezké!
šat má velmi rozmanitý,
z heboučkého peří šitý,
žlutý, modrý, červený,
černý, bílý, zelený;
a jak sotva ráno svítá,
sem a tam v povětří lítá,
chvílkami jen na zem sedá,
kde zahlédlo zrnko, zvedá,
a pak jako k Boží chvále,
prozpěvuje neustále.

Dítky, vy se pomodlete,
než chlebíčka užijete!



vtipy

9. května 2011 v 17:47 | rcbabca |  Vtipy a něco pro zasmání
Lord Huxley má se svou manželkou dost bouřlivou rozepři, která trvá už hodinu. Lady náhle zmlkne a přestane svému choti oponovat.
"Jsem rád, má drahá, že se mi konečně podařilo vás přesvědčit," říká lord s uspokojením.
"Nic se vám nepodařilo," ozve se opět lady. "Já pouze odpočívám."


Paní učitelka se ptá: "Pepíčku, kde máš žákovskou knížku?"
"Náš pes mi ji snědl."
"Nelži, psi přece papír nejedí!"
"Ale když musel, tak ji sežral!"

K lékaři přijde starý muž, že má pětasedmdesát let, nikdy mu nic nebylo, ale teď ho píchá v zádech.
"Vy že máte sedmdesátpět roků? Jak jste se dokázal udržet tak svěží?"
"Když jsme se před padesáti lety brali, slíbili jsme si, že se nebudeme hádat, že raději jeden půjde ven. To víte, pane doktore, padesát let na čerstvém vzduchu prospěje."

"Kdy začaly vaše neshody v manželství?", ptá se soudce u rozvodového stání manžela.
"Už hned ve svatební den, když jsem chtěl být také na svatební fotografii."

Jistý mladý muž stojí u otevřených dveří: "Jdu požádat o ruku vaší dcery. Je to ovšem jen formalita."
"Dovolte!" vzteká se budoucí tchán, "kdo vám to řekl, že to je jen formalita?"
"Gynekolog."

pranostika

8. května 2011 v 10:31 | převzato
  • Sníh v máji - hodně trávy.
  • Studený máj - v stodole ráj.
  • Chladno a večerní mlhy v máji, hojnost ovoce a sena dají.
  • Není-li květen ani příliš studený, ani mokrý, naplňuje stodoly i sudy.
  • V máji vlhko, chladno - bude vína na dno.
  • Suchý březen, chladný máj - bude humno jako ráj.
  • Suchý březen, mokrý máj - bude humno jako ráj.
  • Mokrý máj - v stodole ráj.
  • Mokrý máj - chleba hoj.
  • V máji aby ani hůl pastýřova neoschla.
  • Májová vlažička - naroste travička; májový deštíček - poroste chlebíček.
  • Májová kapka platí dukát.
  • Na mokrý květen přichází suchý červen.
  • Deštivý květen - žíznivý říjen.
  • V květnu věrtel dešťa - hrstka bláta.
  • Májová voda vypije víno.
  • Večerní rosy v máji hodně sena dají.
  • Je-li už máj zahradníkem, není stodol milovníkem.
  • Suchý květen - mokrý červen.
  • Když máj vláhy nedá, červen se předá.
  • Jestli v máji neprší, červen to dovrší.
  • V máji hřímoty nedělají trampoty.
  • Když se v máji blýská, sedlák si výská.
  • V květnu-li hrom se ozývá, v červnu zřídka mrholívá.
  • Jsou-li májové hřiby červivé, bude suché léto.
  • Bujný květ - plný úl.
  • Roj, který se v máji rojí, za plný vůz sena stojí; ale o svatém Jáně ani za vodu džbáně.


PRANOSTIKA NA KVĚTEN

Podle E.Petišky

7. května 2011 v 9:28 | převzato |  Vzpomínání
Podle E.Petišky
Stačí tak málo a stane se tak mnoho...
Stačí se třeba jenom na někoho usmát.
Usmát se na něčí duši...
Stačí, aby se duše usmála na duši, aby duše podepřela jinou duši...
Úsměvem.
Slovem.
Jednou větou, větou v pravou chvíli...
Nenápadně, třeba bezděčně.
Stačí, aby duše duši podepřela vědomím bezpečí, pomoci, jistoty.
Stačí, aby duše podepřela duši láskou...
Stačí tak málo a stane se tak mnoho...
Stačí tak málo.
Stačívá tak málo.
A jeden svět se nerozplyne.
Jedna pevnina - celá jedna pevnina - se nepotopí...
Jeden život, který se už už potápěl, se nepotopí...
Někdo možná čeká teď na náš úsměv.
Na naši blízkost.
Naše slovo.
Čeká - a my si ani neuvědomujeme, že čeká. Neuvědomujeme si, že stačí tak málo a stane se tak mnoho...
Někdo čeká - někdo možná čeká...
Dnes.
Zítra...
V tuto chvíli...
Čeká?
Dočká se?
Tak tato myšlenka ,nebo lépe řečeno citát od E.Petišky mi dneska při probuzení vytanul na mysl a tak jsem hned šla do svých análů (zápisníků) abych jej opsala správně. Nejsem žádný spisovatel, ale ráda se podělím o to co se mi zdá zajímavé a nebo co se mi líbí. Každý máme jiný vkus. Nikomu nic nevnucuji.

Nevěra trochu jinak

5. května 2011 v 19:12 | Radoslava Červíková |  vlastní tvorba
Sice jsem už tento příspěvekk jednou publikovala, ale ne jako téma týdne.


Romeček

4. května 2011 v 22:13 | převzato se souhlsem autorky
Narodil se Rómeček,
je ho plný domeček.
Sotva naučil se chodit,
všechno se mu začlo hodit.
Líbí se mu velice -
plné rušné ulice,
i hromadná doprava
ve všem jemu nahrává.
Všude zadarmo si jede,
s revizorkou řeči vede.
Zaplatit chce, nelidská,
-není ona rasistka?
Ve škole moc tomu nedá,
a už se zas viník hledá!
Klidně by šel do školy,
však chtějí po něm úkoly,
i učitel se naň zlobil,
když si domů odnes mobil.
Nepochopil, nelida,
že si mobil nehlídá!
To už křičí rómská mama:
nikam nejdeš, jdu tam sama!
Pochopí snad ředitel,
že náš syn je trpitel?
Patnáct let a pátá třída -
do života trochu bída.
Škola skončí, už se těší,
sociálka všechno řeší ...,
minul rok a minul třetí,
má už doma i dvě děti a už zuří - to se nedá!
Těžko bydlení se hledá.
Na otázky odpoví
hodný úřad bytový.
Ani dlouho netrvalo,
pět Rómů se stěhovalo
do bytečku jako klícka.
Naše vláda je tak lidská!
A za měsíc byl zase kravál -
kdo z vás by se toho nadál:
chtějí platit energie,
vždyť my z dávek ledva žijem!
A náš malý nemá boty,
žena by šla do roboty,
jenže čeká další děcko.
Co vy po ní chcete všecko?!
Abych JÁ snad začal robit?
Že se na vás začnu zlobit!?
A jestli se naseru,
tak skončíme v Bruselu!
Správný cikán, ten se nedá.
Jenom pravou pravdu hledá.
A kdyby byl v konci samém,
do Bruselu karavanem
pro práva si dojede.
Však se mu to povede!!!

Pálení čarodějnic

1. května 2011 v 18:54 | Drahuše Vyšínová |  Příběhy ze života přátel
Pálení čarodějnic je původně pohanský zvyk, který se traduje o filipojakubské noci.
Od středověku se věřilo, že existují dny, kdy mají nečisté síly větší moc než jindy.
To platilo například o nočním čase z 30. dubna na 1. května.
Víra v nečisté síly, stará jako lidstvo samo, se časem změnila v pověru, že ďábel může moc na zemi uplatňovat pouze prostřednictvím lidí - čarodějnic a čarodějů.
Na obranu před čarodějnicemi se na vyvýšených místech pálily ohně.
Ohně měly odehnat zlé živly a pomoci k ochraně přírody.
O půlnoci před sv. Filipem a Jakubem mají prý zlé síly větší moc než jindy. Tuto noc nazýváme už od nepaměti "Noc čarodějnic" - tento název vznikl z pověry, že se v tento den slétají všechny čarodějnice na tzv. sabat.
Čarodějnice se před sabatem natíraly kouzelnými mastmi, které jim umožnily létat na košťatech. Recept z knihy Magia Naturalis z roku 1560 uvádí, že tato mast se skládá z tuku nevinného hocha, aloe, oměje, durmanu, rulíku, topolového listu a kadidla.
Při reji byla volena královna sabatu, která potom vládla hostině a tanci podle čarodějnického zvyku - pozpátku! Hostina byla bohatá. Nesměl chybět ani kotel plný žab, hadů a podobné havěti. Na čestném místě byly vystaveny všechny možné jedy. Čarodějnice se tu proměňovaly ve vlky, psy a jiná zvířata a vyprávěly si, jak se jim, za dobu co se neviděly, dařilo pokoušet a trápit lidi.
Tato noc je však spojena i s mnohými pradávnými čarovnými rituály.
Již od pradávna se v tento den na ochranu před čarodějnicemi, na kopcích pálily ohně a tato tradice "pálení čarodějnic" se dochovala až dodnes. Muži v tento den staví velké hranice. Dívky ze starých hadrů dělají čarodějnice, připevněné ke koštěti a společně je zdobí dlouhým věncem z pampelišek. Večer se zapálí hranice i s čarodějnicí. Chlapci zapalují košťata, vyhazují je do výše, prý proto, aby viděli čarodějnice létající na košťatech, či aby je takto srazili k zemi. Děvčata přeskakují ohniště. Společně se pak všichni radují.
Aby se lidé před čarodějnicemi ochránili, museli mít u sebe květ z kapradí, svěcenou křídu, hostii a další křesťanské předměty, chránící před zlem. Na vesnicích navíc bylo nutné ochránit i úrodu a dobytek. Kdyby tuto noc neměli v chlévě zelené větévky, hnojniště či chlév neměli osypány dokola pískem, čarodějnice by je učarovaly, což by způsobilo poškození úrody i dobytka.
O půlnoci před sv. Filipem a Jakubem, tj. 1. května, kdy měly zlé síly moc škodit lidem, se daly nalézt četné poklady. Aby se ale hledající před působením nedobrých sil ubránil, musel mít při sobě květ z kapradí.
Filipojakubská noc
V průběhu kalendářního roku se vyskytují noci, o kterých se traduje, že poskytují nadpřirozeným silám větší moc, než jiná období. Patří k nim i Filipojakubská noc, někdy zvaná také Valpružina nebo v keltské mytologii Beltine.
Křesťanské svátky uvádí, že na počest apoštolů Filipa a Jakuba slavili lidé jejich svátky. Ty však v minulosti vždy připadly až na 3. května. Historie Valpružiny noci sahá až do dávných časů, kdy lidé i na našem území slavili keltské svátky. Právě z dob starých Keltů se dochovaly různé pověsti.
V hlubokých lesích například v tomto čase rozkvétá zlaté kapradí, které nálezci propůjčuje schopnost jasnozření a aby to nebylo málo, dokáže otevírat cesty k pokladům. Na keltskou tradici svátku Beltine - oheň - pak navazuje i zvyk pálení ohňů. V předvečer ohňových slavností totiž obcházela mládež jedno hospodářství po druhém a sbírala dřevo. Na oheň bylo třeba shromáždit devět druhů dřeva a nikdy nesměl chybět jalovec. Hranici s panákem, znázorňujícím čarodějnici, zapaloval vždy muž, který se ve vsi oženil jako poslední. Aby se vesnici vyhnul požár, muselo kolem ní zaplát sedm ohňů. Po zapálení hranice začalo všeobecné veselí, zapalovala se košťata a běhalo se s nimi kolem hranice.
Lidové zvyky
Narýpané drny, pichlavé trní, vidle i jiné překážky a ostré předměty se v dávných dobách koncem dubna objevovaly před hospodářskými usedlostmi. Vesničané věřili, že v noci ze 30. dubna na 1. května mají zlé síly větší moc než jindy, nástrahy je před nimi měly ochránit. Jaké byly další zvyky našich předků?
Pálení čarodějnic
Pálení čarodějnic je jako většina lidových obyčejů pozůstatkem pohanských rituálů, které se postupně vyvíjely.Umisťování figurín čarodějnic na hranici může posilovat víru v to, že zvláště ženy mají magickou noc. Ohně se pálily po celém českém území, většinou na kopcích. Věřilo se, že odeženou čarodějnice, a to i tím, že se do vzduchu vyhazovala zapálená košťata.
Vynášení Morany
V některých krajích se místo pálení čarodejnic upaluje Morana - pohanská bohyně smrti. Uctívali ji staří Slované a Baltové. Je zosobněna zimou, na jaře končí její vláda, proto se topí nebo bije. Není možné ji však považovat za čistě bohyni smrti nebo za nějakou ohyzdnou stařenu. Je prý velmi krásná. Tradičním rituálem praktikovaným i dnes je vynášení Morany a její upálení nebo utopení. Nejčastěji se Morana hází z mostu nebo ze skály.
Ochrana před uhranutím
Podle pověr se čarodějnicemi stávaly ženy, které obcovaly s ďáblem. Létaly na pometlu nebo jezdily na kozlovi, na němž obkročmo nahá baba jezdila. Jejich noční výlety trvaly až do svítání, než zakokrhal kohout.
Čarodějnice mohly škodit drůbeži, dobytku i lidem. Uhranutý člověk buď onemocněl nebo zemřel. Proto majitelé domů dávali před práh stavení, chléva a maštale pichlavé trny, o které se čarodějnice měla zranit a odejít, nebo drny s mnoha stébly, které byla povinna přepočítat a než tak učinila, rozednilo se a ona svou moc ztratila. Dveře domů se zase označovaly křížem, ochranným křesťanským symbolem.

ČARODĚJNICE

čarodějnice

1. května 2011 v 18:53 | rcbabca |  Vtipy a něco pro zasmání






Včera byl 30. duben, den čarodějnic. Dnes se žádná žena neurazí nad oslovením "ty čarodějnice jedna", protože to nebere jako nadávku, ale jako poctu. Dnes jsme, my, čarodějnice, hájené. Už staří Keltové věděli, že čarodějnic je nutno si vážit. Čarodějnice pomohou, ale závistivcům a lidem nedobrým ublíží. A ublíží jim jenom z toho důvodu, aby je vytrestaly. Bohužel, právě tento druh lidí si to nezapamatuje a nepoučí se. Ale to není možné přisuzovat jako vinu čarodějnicím, ty za to nemohou. Je zajímavé, že se mluví o čarodějnicích, že se nemluví o čarodějích. Z toho usuzuji, že mužské populace se tento svátek netýká, což je asi nesmírně štve. Ale posuďte samy, dámy čarodějnice, copak muži mohou letět na čarodějnický slet? Na koštěti, které nemá kapotu, volant, pedál, převodovku a kdoví jaké zbytečnosti, dokonce ani nemá navigaci! Tak na takové vozítko - přibližovadlo by žádný mužský čaroděj nesedl, to by bylo pod jeho důstojnost. Kdežto my? My jsme jiné. Nasedneme na koště, mobil necháme doma (ten je přísně zakázaný), baterku zapomeneme také doma, takže si budeme svítit jenom očima, a se svým vyhlášeným orientačním nesmyslem vyrazíme na čarodějnický slet, o kterém stejně nevíme, kde se přesně koná, ale naše koště nás tam neomylně doveze.






Cesta

1. května 2011 v 13:00 | Radoslava Červíková |  vlastní tvorba
Lidé odjakživa touží po nějaké životní jistotě. Přejí si, aby cesta, kterou si zvolili, byla bezpečná, vedla k dobrému cíli - aby byla dokonalá. Je to pochopitelné. V lidských dějinách bylo příliš mnoho neštěstí, které lidi postihovalo. Kdo častokrát prožil mnohá zklamání, žil v nejistotě ze zítřka a zakusil bolest, touží po tom, aby už konečně mohl žít svobodně, důstojně a bez strachu z příštích dnů. Proto si lidé přejí mít záruku a jistotu, že půjdou cestou dobrou a dokonalou. Tomu všichni rozumíme, neboť jsme to přece i my, kdo takové bezpečí hledají a v ničem se v tom od ostatních nelišíme. Víme, že není nic těžšího než najít takový způsob života, aby to byl život nepromarněný, bohatý, život, který má svou hloubku. Věru, není to lehké objevit takovou životní cestu, která nepřináší zklamání a je cestou požehnanou. Touží po ní jednotlivci, rodiny, národy. Je proto užitečné připomenout si zkušenost krále Davida, jak o ní vydal svědectví ve své děkovné písni. V kralickém překladu nám to bude možná ještě o něco bližší: ""Toho Boha silného cesta jest dokonalá, výmluvnosti Hospodinovy přečištěné; onť jest štít všech, kteříž doufají v něho"".
Z těchto slov smíme slyšet dobrou zprávu. Hledáte-li dokonalou cestu, pak je to cesta Boží. Zvěst Písma nám chce usnadnit hledání takové cesty a říká nám: není jí nikde jinde než u Boha, než ve společenství s ním. Naše životní cesta, usilujeme-li o to a namáháme-li se, může být sice docela slušná, dobrá a třeba časem i lepší, ale jen ""toho Boha silného cesta jest dokonalá"".
Nikomu nechci vnucovat víru, ale věřte, že v Bibli je spousta moudra a kdyby se dnešní moci páni řídili desatorem Božích přikázání, tak by naše republika nebyla tam kde dneska je.
To je můj názor a nikomu jej nevnucuji.