Vzpomínka na babičku

21. dubna 2011 v 9:52 | Radoslava Červíková |  Vzpomínání
Moje babička se narodila v 19 století. Když jsem se narodila já tak už jí bylo kolem 60 let možná i víc. Na dědečka si moc nepamatuji. Ale babičku maminku mojí maminky ano.Bydleli jsme ve stejném městečku. Moji rodiče v podnájmu a babička v malém domečku na kraji městečka. Měla krávu, kozu, prasátko a slepice a husy. Chodili jsme ji dost často navštěvovat, zřejmě proto aby jí rodiče pomohli v hospodářství. Babička ve všední den nosila barchetové šaty a nesměla nikdy chybět zástěra. Za dveřmi visela režná zástěra, kterou si brala, když šla dojit krávu a nebo obstarávat slepice, husy nebo prasátko. Doma nosila zástěru květovanou, když myla nádobí, tak si na domácí zástěru vzala vikslajvantovou, dnes bychom řekli igelitovou zástěru. Nejvíce se mi babička líbila v neděli. Po raním obstarání hospodářství se oblékla do svátečního, do brokátové sukně bílé halenky a černého kabátku - Na hlavě vždycky nosila šátek. Ve všední den barevný plátěný, ale na neděli měla několik hedvábných a brokátových šátků. Takto svátečně oblečená šla na devátou do kostela na mši. Když mě babička vzala s sebou tak jsem si připadala jako v nebi. Kostel vždycky na mě působil a dodnes působí uklidňujícím a povznášejícím způsobem.
Aby měla na zimu pro kravičku seno tak sušila zahradu za domkem, sama posekala zahradu kosou a tatínek ji pomáhal obracet a uklízet seno na parnu. Na to si moc dobře pamatuji, protože jsem měla malé hrábě a chodila jsem obracet a pohrabovat. Dodnes ráda cítím vůni čerstvě posekané trávy.
Babička vždy měla pro mě nějaké překvapení, někdy lízátko, někdy bombony kterým se říkalo fialky, jablíčko a nebo taky co zrovna upekla. Vždycky když jsme přišli tak měla na plotně uvařenou kávu z melty. A když jsem u babičky spala, tak mi vždycky před spaním vyprávěla pohádky.
Co jsem však měla nejraději, když se v zimě dralo peří. To se sešly tety tak se říkávalo sousedkám, doprostřed stolu se vysypalo oškubané peří a ženské začaly vyprávět a nebo zpívat. My děti,protože na dračkách jsem nebyla sama, tak jsme si hrály na zemi a nesměly jsme pobíhat aby se peří nerozlítalo. Co krásných písniček jsem se v té době naučila.
Dnes už jsem také babička, ale moje vnoučata už toto nepoznají. Ti znají jenom televizi a nebo počítač. Fandím pokroku, ale na ty chvíle s babičkou a při draní peří moc ráda vzpomínám.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama