Duben 2011

Pro lepší náladu

30. dubna 2011 v 14:32 | Radoslava Červíková |  Vtipy a něco pro zasmání








Nevěra trochu jinak

25. dubna 2011 v 13:45 | převzato |  Vtipy a něco pro zasmání



Trochu z jiného soudku.

seznámení přes seznamku

25. dubna 2011 v 13:00 Příběhy ze života přátel
Příběh ze života
Jednou jsem si pěkně naletěla. Byla jsem sama a nemohla jsem navázat vztah, a tak jsem se o to pokusila na seznamce. Vytvořila jsem si profil a netrvalo to dlouho a napsal mi jeden muž. Na profilu neměl žádnou fotku, ale to jsem neřešila.
Měl, jak uvedl, stejné zájmy i koníčky. Bohužel mi to tenkrát nebylo podezřelé. Začala jsem si s ním psát. Úžasné bylo, že bydlel ve stejné čtvrti jako já. Za pár dnů navrhl, že by se se mnou rád sešel. Měla jsem takovou radost, že jsem si s ním domluvila schůzku už za pár dnů.
Domluvili jsme se na jedné kavárně a já byla celá nedočkavá, že ho uvidím. Jenže jsem trochu nedomyslela, že jsem vlastně nikdy neviděla žádnou jeho fotku. Věřila jsem, že mě pozná podle té mé. Byla jsem si jistá, že určitě bude pěkný, když tak krásně psal.
Jenže z mého krasavce se vyklubal opak mých předstv. Nejdřív mě to hodně zaskočilo, ale potom jsem si řekla proč ne, když se tak hezky chová. Čas s ním plynul jako voda, a on, že už musí jít. Řekl, že jsem moc hezká a že se těší na naši další schůzku.
S dobrým pocitem jsem odešla domů a po cestě jsem zjistila, že jsem přišla o peněženku s 6 000 občankou a řidičákem :( Přemýšlela jsem, jak mi ji mohl vzít, ale kdo jiný by ji mohl ukrást? A potom mi došlo, že kolem našeho stolu se nějakou dobu ochomýtali podivní muži. Pak mi vše došlo.
Chtěla jsem oznámit krádež na policii, ale ejhle. V té seznamce byl smazán jeho profil, takže jsem neměla žádné důkazy.
Díky této zkušenosti už seznamkám nevěřím a radši budu sama, než se nechat znovu napálit. :(

Tak to je zkrácrný příběh mé kamaráky z Brna

Nakonec na nádraží v Brně,když jela za mnou do Jižních čech tak si povídala s jedním pánem, který jel také do Tábor. Na nádraží jsme se seznámili a oni jsou s polu již 5 let. Jak já říkám všechno zlé je pro něco dobré.

Vzpomínka

25. dubna 2011 v 12:31 | Radoslava Červíková |  Vzpomínání
Dnes bych se chtěla podělit o vzpomínku ze školních let až do roku 1968-
Ve čtvrté třídě, kdy jsme se začali učit ve škole ruský jazyk, nám paní učitelka Pešičková, která nás učila, přinesla adresy dětí z tehdejšího Sovětského svazu, abychom se dopisováním zdokonalovali v ruštině.Já jsem si vybrala dvě adresy, dívky, jmenovala se Jelena a byla o 4 roky starší a žila v Leningradě a chlapce,Genadie, který byl o rok starší a žil ve městě Vinica na Ukrajině. S Jelenou jsme si psaly asi 2 roky a potom mi přestala psát ani nevím proč.
S Genadiem jsme si vyměňovali pravidelně jednou za čtrnáct dnů dopisy, posílali si malé dárečky, psali si o tom co děláme, prostě o všem co se dělo v té době kolem nás a jak jsme to my děti vnímaly.
Po ukončení základní školy jsem já šla na ekonomku a Genadij u nich na tehnický institut, což po našem byla průmyslovka. Naše dopisy trošku prožídly, ale přesto tak jednou za měsíc nebo šest neděl jsme si dopisy vyměnili.
Když jsem se v roce 1965 vdávala, tak jsem od Genadie dostala krásný kašmírový šátek,(ještě jej mám schovaný). Když se mi v roce 1967 narodil syn tak mi Genadij poslal krásnou matrjošku, skoro půl metrovou. Byla rozkládací na 12 částí, ostatní menší části už nejsou, ale ta největší tak tu mám stále vystavenou.
V srpnu 1968 jsem od Genadie dostala poslední dopis, ve kterém mimo jiné psal o tom,že nesouhlasí se vstupem vojsk a že mi přeje všechno nejlepší. Pak jsem mu ještě několikrát psala.ale odpověď jsem už nedostala.
Po roce 1989 jsem začala Genadie hledat, Psala jsem několikrát na uvedenou adresu, kterou si panatuji dodnes, ale odpověď nepřišla. Psala jsem i na tamní Policii ale opověď opět nepřišla.

Mím největší přáním je se s Genadiem setkat, ale nevím jak to mám udělat.

Rozjímání

24. dubna 2011 v 19:02 | Aja Žáková |  Příběhy ze života přátel
Velikonoční bílá sobota...Čas rozjímání...Venku se pomalu stmívá,občas vidím svit hvězdy,chvílemi pípne usínající pták na větvi stromu.Otevřu okno a cítím jaro...Takové,jako před 10 lety.A přesto tak jiné.Pro mě,možná i pro mnoho z vás...Blíží se zítřek,za kterým stálo mnoho úsilí,ale i lásky,přátelství a bohužel též lidské nepřejícnosti...Výsledek možná nebude úměrný námaze a očekávání,to už nezáleží na nás,ani na kamarádu Dádovi...Až budu hledět mezi lavice nádherného kostela,mnohé tváře mně budou chybět.Budu vzpomínat a snažit se,abych v tuto chvíli nevzpomínala...Na to,co bylo,na to,co mohlo být...Před chvílí jsem měla telefonát.Dlouholetý kamarád z Plzně,dalo by se říci,moudrý,starší a vzdělaný muž...A po rozhovoru jsem v šoku.Je to skutečně již zcela cizí člověk.Co ho tolik změnilo?To,co mnohé ,jiné...Rychle nabité peníze,které investuje do svého vzhledu,plastik,koupi zbytečností ,prostě požitků...Nepřijde...Je krásné počasí a on,který má 2 endoprotézy,musí přece na in-line,copak nechápu,že život mu ujíždí tak rychle,jak in-line brusle?...Ne,nerozumím...Máme každý své hobby,nezajímá mě,do čeho kdo investuje,ale čekala jsem od inteligentního přítele budˇ mlčení či duchaplnou výmluvu.A po pravdě?Slova,ve kterých bude...,,Nemohu,ale Tvému příteli Dádovi posílám na konto..."A tak se ptám sama sebe.Kdyby....,,Kdyby",nejsmutnější slovo na světě, bylo vše tak,jak jsem si přála,byla bych také ,,hluchá"?...Je dobře,že se tehdy nestalo to,co mělo ,,být" alespon v mých snech?...Asi ano.Bůh rozhodl za nás,aktéry tehdejšího životního dramatu...Pro tuto chvíli a zítřek budu hledět do tváří těch,kteří přijdou...Chtějí pomoci.Ty,co nemohou z důvodů rozličných,chápu...Tvrdne srdce množstvím peněz ,které máme?...,,Nahý jsi přišel na svět a nahý odejdeš..."




Článek i z obrázky jsem převzala od autora


Viděl jsem na nebi anděla

22. dubna 2011 v 15:29 | Radoslava Červíková |  vlastní tvorba


Velký pátek

22. dubna 2011 v 15:07 | Radoslava Červíková |  vlastní tvorba
Velký pátek je jeden ze dnů, který má vztah k Velikonocům. V celém světě ubývá věřících, pro které je dnešní den nejtišším dnem v roce, protože se připomíná ukřížování Ježíše. Nevěřící však uvěří tomu, že velký pátek je den nadpřirozených sil dobrých i zlých. Den kdy se nesmí pohnout zení, prát nebo bělit prádlo, zamést, zatopit, darovat a nebo přijmout dar, prodávat nebo si půjčovat nebo upéci či zadělávat těsto. Velký pátek je dnem kdy vodníci vystupují z vody a prohánějí se na lukách, Velký pátek je taky jediný den kdy se otevírá zem a vydá sé poklady či démony.
Démonem dnešní doby je zloba a nesnášenlivost mezi lidmi.

Velikonoční svátkyr

21. dubna 2011 v 10:30 | Radoslava Červíková |  Vzpomínání

Velikonoce jsou svátky jara. začínají škaredou středou, pak je zelený čtvrtek, velký pátek, kdy se nemá hýbat se zemí a nemá se jíst maso, dle bible byl na velký pátek ukřižován Ježíš. hospodyňky pečou beránky, mazance a další tradiční velikonoční pečivo.velikonoční nádivku apod-. Bílá sobota se uklízel dům, barvily vajíčka a pak už se světili svátky jara. Za mého mládí na velikonoční pondělí chodili chlapci na koledu. Pomlázky si pletli sami nebo za pomoci tatínků a hlavně dědečků.Tak já si pamatuji Velikonoce z mého dětství a mládí.Dneska je to všechno jinak.


Vzpomínka na babičku

21. dubna 2011 v 9:52 | Radoslava Červíková |  Vzpomínání
Moje babička se narodila v 19 století. Když jsem se narodila já tak už jí bylo kolem 60 let možná i víc. Na dědečka si moc nepamatuji. Ale babičku maminku mojí maminky ano.Bydleli jsme ve stejném městečku. Moji rodiče v podnájmu a babička v malém domečku na kraji městečka. Měla krávu, kozu, prasátko a slepice a husy. Chodili jsme ji dost často navštěvovat, zřejmě proto aby jí rodiče pomohli v hospodářství. Babička ve všední den nosila barchetové šaty a nesměla nikdy chybět zástěra. Za dveřmi visela režná zástěra, kterou si brala, když šla dojit krávu a nebo obstarávat slepice, husy nebo prasátko. Doma nosila zástěru květovanou, když myla nádobí, tak si na domácí zástěru vzala vikslajvantovou, dnes bychom řekli igelitovou zástěru. Nejvíce se mi babička líbila v neděli. Po raním obstarání hospodářství se oblékla do svátečního, do brokátové sukně bílé halenky a černého kabátku - Na hlavě vždycky nosila šátek. Ve všední den barevný plátěný, ale na neděli měla několik hedvábných a brokátových šátků. Takto svátečně oblečená šla na devátou do kostela na mši. Když mě babička vzala s sebou tak jsem si připadala jako v nebi. Kostel vždycky na mě působil a dodnes působí uklidňujícím a povznášejícím způsobem.
Aby měla na zimu pro kravičku seno tak sušila zahradu za domkem, sama posekala zahradu kosou a tatínek ji pomáhal obracet a uklízet seno na parnu. Na to si moc dobře pamatuji, protože jsem měla malé hrábě a chodila jsem obracet a pohrabovat. Dodnes ráda cítím vůni čerstvě posekané trávy.
Babička vždy měla pro mě nějaké překvapení, někdy lízátko, někdy bombony kterým se říkalo fialky, jablíčko a nebo taky co zrovna upekla. Vždycky když jsme přišli tak měla na plotně uvařenou kávu z melty. A když jsem u babičky spala, tak mi vždycky před spaním vyprávěla pohádky.
Co jsem však měla nejraději, když se v zimě dralo peří. To se sešly tety tak se říkávalo sousedkám, doprostřed stolu se vysypalo oškubané peří a ženské začaly vyprávět a nebo zpívat. My děti,protože na dračkách jsem nebyla sama, tak jsme si hrály na zemi a nesměly jsme pobíhat aby se peří nerozlítalo. Co krásných písniček jsem se v té době naučila.
Dnes už jsem také babička, ale moje vnoučata už toto nepoznají. Ti znají jenom televizi a nebo počítač. Fandím pokroku, ale na ty chvíle s babičkou a při draní peří moc ráda vzpomínám.

Bary a barvičky

17. dubna 2011 v 11:11 | Radoslava Červíková |  vlastní tvorba

Téna tohoto týdne je velmi široké o barvách se dá napsat z mnoha pohledů.Barvy jara, barvy podzimu prostě barvy přírody.
Také jsou barvy života.I lidskou náladu lze popsat barvama. Ale já bych chtěle ukázat jak se nechá pracovat s barvami na počítači a co je možné vytvořit.

Takhle si pohrála s barvami jedna s přítelkyň na Facebooku a nejenom tento obrázek, ale i ostatní jsou laděné do barev.



Tak tohle jsou odstíny hnědé barvy a to bych tady mohla vkládat obrázek za obrázkem a nedokázala bych obsáhnout všechny barvy, Krásná je i barva duhy na obloze, barva západu slunce má pokaždé jiný odstín.Barvy jsou součástí našeho života a doplňují jej. Ale barvy mají i svoje teplo. Existují studené barvy, teplé barvy, zimní barvy, barva smutnu, barva radosti. Barvami se nechá vyjádřit věštšina lidského citění a vnímání.


Omyl

16. dubna 2011 v 12:25 | převzato |  vlastní tvorba

Omyl prezidentova poradce

od uživatele Stanislav Křeček dne 16. duben 2011 v 10:45
Před několika dny uveřejnil poradce prezidenta republiky Pavel Hasenkopf na stránkách internetového Neviditelného psa zajímavý a aktuální výklad platné Ústavy pokud jde o pravomoci prezidenta republiky při odvolávání a přijetí demise ministrů. Jde o velmi široký výklad platného práva, když dovozuje, že přijetí demise nebo dovolání ministra musí být vždy spojeno se jmenováním jiného. Mezi odvoláním či přijetím na straně jedné a jmenováním nového ministra na straně druhé nesmí být žádná časová prodleva nebo jen minimální. V zásadě s ním souhlasím.
Jinak je tomu ovšem tehdy, když P. Hasenkopf zabrousí do historie, resp. pokouší se svůj výklad Ústavy uvést v historických souvislostech. Zde se zcela a zásadně mílí. Tvrdí totiž: "Již 63 let se přeme, zda prezident Beneš udělal dobře, když přijal demisi komunistických ministrů. Ústava tehdy platila formálně jiná, ale pokud se týče prezidentových pravomocí a jeho vztahu k vládě, byla obsahově stejná jako ta dnešní, rozdíly byly jen v detailech. Podle dnešních vykladačů ústavních pravomocí by měl Beneš … po problému:chtě nechtě by musel udělat to, co mu "navrhne" vláda."
Tak především v únorových dnech r. 1948 nepřijal prezident Beneš demisi komunistických, ale právě naopak nekomunistických ministrů, ale to je jen detail. Podstatné totiž je, že tehdejší předseda vlády Gottwald postupoval přesně tak, jak dnešní poradce doporučuje dnešnímu prezidentovi: spolu s návrhem na odvolání ministrů nekomunistických stran přinesl prezidentovi Benešovi návrh na jmenování nových ministrů, dokonce z týchž stran, ze kterých byly demisionovaní ministři. Tedy přesně to, co dnešní poradce požaduje od dnešního předsedy vlády.
Prezident Beneš se v únoru 1948 nedopustil žádného ústavního pochybení. Platná Ústava mu nedovolovala odvolat předsedu vlády, který nebyl poražen v Parlamentu (nekomunistické strany se dokonce v oněch dnech ani o svolání tehdejšího Národního shromáždění nepokusily) a nemohl odmítnout přijetí demise, která (v souladu s dnešními názory dnešního poradce) byla doplněna návrhem na jmenování jiných. A z právního hlediska je zcela lhostejné, zda demisi podala či nepodala většina členů vlády, jak se někdy spekuluje. To nemělo a nemá žádný význam.
Prezidentu Benešovi nelze z ústavního hlediska ničeho vytknout. Možná, kdyby tehdy byl na Hradě prezident, který, jako je tomu dnes, chápe nejen text, ale i smysl a ducha demokratické ústavy, byl by průběh únorových dnů roku 1948 jiný. Ale na osudu Československa by to nezměnilo pranic. Byl předurčen jinde a jinými. Nechme velikány svých dějin jejich době a jejich osudu…
Co je u nás možné tak to můj tozum nechápe.

Otevřený dopis

13. dubna 2011 v 14:58 | Převzato |  vlastní tvorba
Tento dopis by mělo číst co nejíce občanů.

Otevřený dopis - Promopro alias Vondra

Dobrý den, prosím odpovězte mi jednoduše, krátce, logicky, tak abych to pochopil i já, obyčejný pracující "otrok", této "svobodné" země a rukojmí této vládnoucí arogantní garnitury. Když já, jako občan, způsobím komukoli, ať státu, nebo soukromé osobě škodu nad 5 tisíc, jde o trestný čin a budu se zodpovídat před soudem. Pokud poslanec, politik, ministr způsobí státu škodu víc, jak půl miliardy, stačí se mu omluvit a všechno je v pořádku? Mluvím o tmo arogantním nadčlověku Vondrovi a korupci s firmou Promopro. Protože dělám ve stejném oboru jako jsou poskytované služby promoprem, mohu konstatovat, že zakázka byla minimálně 10x předražená. Pro mne a většinu svéprávných lidí je na první pohled jasné, že utekly stovky milionů v době, kdy údajně vládě záleží na každé koruně a ždímá bezcitně peníze i z těch nejchudších... Vysvětlete mi, jak je vůbec možné, že člověk, který má pohádkový plat taky za to, že zodpovídá za určitý rezort a dojde k takovému průseru, že vůbec může setrvat ve své funkci a to nemyslím ze své vůle, ale že nemá hodinovou výpověď, jakou by dostal v každé soukromé firmě, kdyby prošustroval on nebo jeho podřízení jen zlomek z částky o které je řeč. Jak je vůbec možné a jaké to máme zákony, že takový člověk vůbec ještě má přístup do parlamentu, vlády, že pobírá plat a další ministerské výhody??? Za co má svůj plat a výhody??? Odpovězte, ať to pochopím já i další miliony voličů a občanů, kteří si kladou stejnou otázku! Proč lidé ve vládě, poslanci a ti, co mají moc, mohou okrádat stát, tedy nás všechny? Proč potom vůbec platíme daně, na co, komu?? Aby jste měli na své zlodějny, tunely, podvody, korupce? Kolik z toho rozkradeného bilionu korun za posledních 10 let se vyšetřilo, objasnilo a kolik lidí za to bylo exemplárně odsouzeno, byl jim zabaven majetek a obstaveny konta? Proč nehledáte peníze tam kde jsou, na těch tajných kontech zkorumpovaných politiků? Tam jsou ty stovky miliard!!! Proč je chcete tahat z kapes lidí, kteří žijí od výplaty k výplatě se strachem, jestli koncem měsíce budou mít na nájem? Je směšná vaše důchodová reforma a hledání 2 miliard na platy lékařů v době, kdy díky korupci mizí stovky miliard. Jak bychom se měli dobře i bez reforem, kdybyste, pánové politici, vystačili se svým nemalým platem a dělali jen svou práci. A nebo je účel toho tyátru opět nasrat slušné lidi, kterých je pořád většina, do té míry, že zase vyjdou do ulic, protože je tam vyžene pocit bezmoci stejně jako před 20ti lety? Myslím, že dnes by byla revoluce možná oprávněnější než tehdy, většina těch, co cinkala klíčema, měli tenkrát vyšší životní úroveň než dnes a o sociálních jistotách ani nemluvím!!! Proč se korupce neposuzuje a netrestá jako vlastizrada výjimečnými tresty? Vždyť jde o vlastizradu, jde o ten nejhorší čin po vraždě, vždyť vraždíte národ jako takový! Nebo se řídíte heslem Stalina, že když zemře /trpí/ jeden člověk, je to tragédie, ale když zemřou /trpí/ tisíce, je to statistika??? To, co se v této zemi děje, je tragédie i když trpí miliony. Je to nepochopitelné, neomluvitelné a bohužel naprosto beznadějné. Jako občan už naprosto ničemu nevěřím, ani v lepší budoucnost, ani ve spravedlnost, v nic. Zůstává jen hořká příchuť beznaděje a bezmoci... A toho jste, pánové, dosáhli po 20 letech od revoluce. GRATULUJI. Musíte být na sebe, jako politici, opravdu pyšní. Uzavřu to moudrým a pravdivým konstatováním: KOMUNISTI NÁS 40 LET VEDLI DO PRDELE, ALE VY JSTE NAŠLI ZKRATKU !!! Bezmocný rukojmí teto nekompetentní, bezpáteřní anarchistické vlády /i těch předchozích/. TŠ Já bych k tomu dodal toto: nejsme bezmocní, my jsme jejich # živitelé, ne oni naši! To oni jsou našimi zaměstnaci, ne my jejich. V současné době je přeci úplně jasné, že tady nikdo minimálně dvacet let pro nás nejen nic nedělá, ale vyloženě nám škodí! Kdo by trpěl takové zaměstnance? Legální postup je dát jim prostě výpověď (a to bez udání důvodu, přesně tak, jak je to v jejich v návrhu nového pracovního zákona) Pokud ji nepřijmou, přestat jim platit! Nebo si snad ještě dnes někdo myslí, že by bylo bez těchto parazitů hůř ??? JK
Pokud souhlasíte pošlete dál ...

Vzpomínka na 12.duben 1961

12. dubna 2011 v 10:02 | Radoslava Červíková |  Vzpomínání
Psal se rok 1961 já jsem chodila na Ekonomickou školu. Bylo po desáte hodině. Měli jsem zrovna účetnictí. Najednoou se ozval školní rozhlas a toto hlášení. Dnes vzlétl první člověk do vesmíru je to občan Sovětského Svazu Jurij Gagarin.
Bylo po vyučování a všichni i pan profesor jsme o této události začli diskutovat. Nikdo z nás o kosmonautice mnoho nevěděl
ale to nebránilo tomu, abychom neplánovali co a jak a zda se bude jezdit na měsícc na dovolenou a podobné návrhy. Asi po půl hodině nebo za hodinu to už si přesně nepamatuji se ve školním rozhlase ozala písnička, která začínala

Dobrý den majore Gagarine tak jsme se přece jen dočkali.
celý svět připil vám rudýmn vínem, lidé ám ze zdola mávali.

Písnička měla ještě několik veršů, ale ty si již nepamatuji, ale na co nikdy nezapomenu, na návštěvu prvního kosmonauta u nás v Českosloenské republice.


Krásné odpoledne

9. dubna 2011 v 20:31 | Radoslava Červíková |  vlastní tvorba
Dnešní den začal úplně normálně. Připravit snídani, dojít obstarat dobytek, králíky a slepice, uvařit oběd. Prostě normální sobotní dopoledne.
Před čtrnácti dny jsme všichni důchodci v naší obci dostali osobní pozvánku od starostky obce na dnešní odpoledne. Ve 14 hodin se mělo začínat každoroční setkání důchodců obce. Ani jsem si moc podrobně nepřečetla program. Byla jsem rozhodnutá, že nikam nepůjdu.
V jednu hodinu volala známá: Už se připravuješ? Já se pro Tebe v půl druhé stavím. Má to při cestě do kulturáku a tak vždycky chodíme spolu. Mě se nikam opradu nechtělo, ale Jitka říká vždyť budou hrát Pražští heligonkáři a ty máme rády né. Tak jsem honem skočila pod sprchu a rychle se oblékla abych to všechno stihla a povedlo se. V půl druhé když Jitka zvonila u branky, tak jsem zamykala byt a vyrazily jsme. Od našeho domku je to ke kulturáku asi 10 minut chůze dvou babiček. Mlaďoši to zvládnou mnohem rychleji, ale ty zajímá jiný druh muziky.
Před kulturákem stálo již hodně osobních aut a to na setkání důchodců nebývá zvykem. Sál byl již hodně obsazen. My jsme ale měly štěstí, protože Jitky syn je v obecní radě a tak nám držel dvě mista u předního stolu. Bylo tam hodně lidí i někteří, které jsme neznaly a na tyto akce moc nechodí.
Ve dvě hodiny paní starostka zahájila setkání krátkým projevem, potom nastoupily děti z Písku, které předvedly pásmo tanců a potom začali hrát Pražští heligonkáři.
Když nastupovali na podium tak jsem poznala známé tváře. Když jsem bydlela v Praze tak jsme s manželem chodili na jejich vystoupení, ale jaké bylo moje překapení když přišla zpěvačka a zpěvák a konferencier pan Škvára-stím jsme se znali s manželem osobně. Zpěvačka na mne stále upřeně hleděla a já na ni. Nemohla jsem si uvědomit odkud bychom se měly znát.
Když měli muzikanti přestávku, tak k našemu stolu přišel nejmladší z muzikantů a naklonil se ke mně a že mne paní zpěvačka prosí abych o další přestávce přišla k jejich stolu. Docela mě to překvapilo.
Při další přestávce jsem šla ke stolu muzikantů a pozdravila se s panem Škvárou a další překvapení mne čekalo, když se mi paní zpěvačka představila a já jí. Zjistily jsme že se známe, bydlely jsme v Praze ve sejném baráku ale každá rodina v jiném poschodí.Byl to 12ti poschoďový panelák Já jsem o ní nevěděla, že je profesionální zpěvačka a ona zase něvěděla kam jsme se před 15 lety přestěhovali.
Bylo to velmi hezké odpoledne a nelituji toho, že jsem šla.

Život s postižením

7. dubna 2011 v 19:42 | Radoslava Červíková |  Příběhy ze života přátel
V mém okolí žijí dvě rodiny s postiženými dětmi. Shodou okolností mají obě děti stejnou diagnosu a to mentální retardaci.
Je mezi nimi věkový rozdíl. Rodina Dvořáková má postiženou dcerušku, které je v současné době již 28 roků a rodina Morávková má postiženého syna kterému je 22 roků. Nechci ve sém povídání psát o nemoci postižených ale o přístupu jednotliých rodin k postiženým členům. V každé rodině jsou ještě mladší děti, které jsou zdravé. Mezi sourozenci je v obou rodinách dva roky rozdíl a mladší dítě je vždy opačného pohlaví.
Dvořákovi zjistili postižení své dcerušky kolem druhého roku když se měl narodit mladší sourozenec. Malá holčička ještě nemluvila a byla hodně pozadu ve vývoji za ostatnimi vrstevníky. Maminka se za ní styděla a tak malá holčička trávila většinu času před tím než měla jít do školy, na vesnici u babičky mezi zvířátky a se starou babičkou své matky které bylo v té době kolem 70 let a o malou holčičku neměla moc zájem. Když se narodil malý bratříček, tak holčičku všichni od něj odstrkovali aby mu neublížila a pod. Když měla holčička jít do první třídy tak psycholog doporučil odklad nástupu do první třídy.Protože děvčátko je v září a její bratr v květnu nebo v dubnu, nastupovali do první třídy společně. Chlapci se všichni věnovali a malá školačka si musela pomoci sama. Po půl roce byla přeřazena do speciální základní školy a tam byla spokojená, protože tam ji nikdo neponižoval ani nenadával do debilů a pod.Já jsem ji osobně poznala když jí bylo 23 roků a jak to v rodině chodilo do té doby tak to znám jenom z doslechu. Mladá žena když jsem jí poznala tak se bála zvýšeného hlasu, pohlazení a hlavně cizích lidí a cizího prostředí. V současné době žije 5 let v rodině mé kamarádky a jejího přítele, který je dívčiným prastrýcem (strýc jejího otce) Je u nich spokojená a hlavně bez záchatů a bez stresů. Vlastní rodina za ní vůbec nejezdí. Mladá dívka uvaří sama oběd, chodí s nimi nakupovat a byla s námi se mnou a s mojí přítelkyní na výletě ve Vlčnoě na Jízdě králů. Moji kamarádku oslovuje babičko a mě říká teto. Moc jí trápí proč je její vlastní rodina taková a proč ji nenavštěvuje. Když se zeptá kdy by se mohla přijet podívat tak nikdo na ni nemá čas.Prostě vlastní rodina ji odepsala.
Rodina Morávková má opačný přístup ke svému synovi.Postižení bylo u něj zjištěno také přibližně před druhými narozeninami. Rodiče hned začli hledat odbornou pomoc a chlapci se věnovali. Když se narodila malá sestřička tak ho maminka zapojila do péče o ni, tu podal plenku při přebalování, tady dal miminku dudlíka nebo ji pohoupal prostě pomáhal jak zvládl.Když měl jít do první třídy tak mu byl taky doporučen odklad. Rodiče však chtěli aby obě děti chodily spolu do třídy a tak to také dopadlo. Mladší sestřička svému bratrovi pomáhala a tak chlapec ukončil základní školu, sice né s vyznamenáním,jako jeho sestra, ale s dobrým prospěchem. Obě děti byly přijaté na střední ekonomickou školu. Dívce to šlo velmi dobře a u chlapce rodiče po půl roce požádali o individuální studijní plán který mu byl umožněn. Dcera je již první rok na vysoké škole a chlapec, vlastně už mladý muž bude letos maturovat. Je pomalejší ale na první pohled na něm není patrné žádné postižení.Péče a vytrvalost celé rodiny přineslo ovoce. Jak to bude dál to se uvidí.

P.s. Jména osob jsou změněna, ale příběh je pravdivý.

Tvoření obrázků

5. dubna 2011 v 12:15 | Radoslava Červíková |  vlastní tvorba



tak to jemůj další výtvor

Jak jsem se učila tvořit obrázky na PC

4. dubna 2011 v 10:45 | Radoslava Červíková |  vlastní tvorba
Na Facebooku dostávám od přátel spoustu obrázků. Tak mě zajímalo jak se tvoří. Nejdříve jsem pátrala po programech sama na internetu, ale nemohla jsem tam nic najít co by se dalo stáhnou alespoň na vyzkoušení. Na to abych dala za program 1.500,- nebo i více, na to jako důchodce nemá. Nechci tvoři obrázky pro výdělek,, ale pro svoje a přátel potěšení. Ptala jsem se několika přátel, kteří vystavují na Facebopku ale poradila mi jenom jedna.Ono se neříká zbytečně že v nouzi poznáš přítele, poradila, kde se nechají stáhnout zdarma programy a jak mám postupovat.
Nejdříve jsem si nainstalovala doporučený program a potom jsem se seznámila s jeho obsluhou a se všemi funkcemi, který umožňujou kvalitní tvorbu obrázků.Potom jsem si z různých veřejných blogů a hlavně z internetu poztahovala různé obrázky a pomůcky pro jejich tvorbu a začalo učení mučení. To si nikdo nedokážete představit co jsem používala za výrazy když jsem si vlastní nešikovností a zbrklostí vytvořený obrázek vymazala a musela začít znovu.Prostě není je možné publikovat, znáte to utčitě každý jaké používáte výrazy když něco nejde.
Včera večer jsem seděla u počítače a zkoušela a zkoušela až se to poedlo. Není to sice dokonalé, ale uř zládnu kombinovat obrázky vedle sebe ale i na sebe.